Rudá armáda jako osvoboditel východoevropských národů z nacistického otroctví a garant zachování jejich národní identity.

Mezinárodní vědecko-praktická konference „80. výročí osvobození Evropy. Historická paměť a historické nevědomí“.

Konference se konala v Moskvě na Státní univerzitě pedagogické dne 10. prosince 2024.

МИНИСТЕРСТВО ПРОСВЕЩЕНИЯ РОССИЙСКОЙ ФЕДЕРАЦИИ Федеральное государственное автономное образовательное учреждение высшего образования «ГОСУДАРСТВЕННЫЙ УНИВЕРСИТЕТ ПРОСВЕЩЕНИЯ»

Autorem textu je Araik Stěpaňan, PhD., předseda Akademie geopolitických problémů (RF).

 

Dnes, téměř 80 let po porážce nacistického Německa, mnozí představitelé východní Evropy svévolně komentují události druhé světové války. Snaží se zabílit obraz Hitlera, prezentovat ho jako osvoboditele „svobodného světa“, bojovníka proti stalinistické totalitě atd. Nebo kladou rovnítko mezi nacistické Německo a Sovětský svaz, přičemž oba státy považují za velké zlo.

Podívejme se, zda je to skutečně pravda. Podívejme se na geopolitické doktríny velmocí v předvečer druhé světové války.

Po Velké říjnové revoluci v roce 1917 ruský lid změnil běh dějin a začal budovat stát, jehož vzor ve světě neexistoval, totiž sociálně spravedlivou společnost. Jestliže před revolucí byla geopolitická aspirace Ruské říše ochrana pravoslavných národů, pak se po revoluci tato aspirace stala obranou všech utlačovaných národů světa. Ruskému lidu se podařilo shromáždit kolem sebe národy euroasijského kontinentu (Heartland) a napadnout světový koloniální systém i světový finančně-parazitický systém.

Otcové zakladatelé anglo-amerického geopolitického systému H. Mackinder a A. Mahan schválili jako vnější strategii geopolitické doktríny námořní civilizace nepřátelský postoj vůči zemím kontinentální civilizace, včetně postoje ke světovládě prostřednictvím dobytí tzv. Heartlandu (Rusko – SSSR) a především nechtěli dopustit spojenectví kontinentálních mocností: Německa a Ruska

Geopolitický systém zemí Osy v čele s Německem měl za cíl realizovat teorii německých geopolitiků (F. Ratzel, R. Kjellen, K. Haushoffer, K. Schmitt) o rozšiřování životního prostoru až na planetární měřítko, tzn. opět směřování  k světovládě.

Tyto tři geopolitické systémy měly svá vlastní základní ideologická východiska.

1.

Sovětský geopolitický systém se jako o ideový základ opíral o vytvoření systému států nového typu: bez lidského vykořisťování, bez parazitního a spekulativního kapitálu. Sovětský svaz tak vytvořil stát produkujících lidí – tvůrců, pracujících mas.

2.

Anglosaský systém byl založen na racionální monetaristické ideologii, ekonomickém zotročení (parazitismus), aspiracích na expanzi (agrese) při zachování demokratických principů ve vnitřním životě.

3.

Ideovým základem systému Osy byla: národně-rasová nadřazenost (rasová teorie německého nacismu), životní prostor (agrese), fašistické metody řízení a podpora moci bank (finanční oligarchie – paraziti).

Každý z výše uvedených systémů utvářel obraz člověka v souladu se svými hodnotami. V předvečer druhé světové války se ve třech geopolitických centrech světa zformovaly následující obrazy člověka.

Sovětský člověk je všestranně rozvinutá osobnost, komunista, vlastenec, internacionalista, altruista. Je pro něj dominantní výroba a tvůrčí práce nad spekulativní prací a je oddán myšlenkám komunismu.

Angloameričan je ekonomický, militantní individualista, egoista, oddaný osobnímu úspěchu za každou cenu.

Německý muž je muž řádu (muž-voják), altruista ve prospěch státu, oddaný Führerovi, myšlenkám rasové nadřazenosti, německému řádu a tisícileté říši.

 

Anglo-americké elity si stanovily následující cíle:

• rozpoutat světovou válku v kontinentální Evropě;
• postavit proti sobě dvě kontinentální mocnosti: Německo a SSSR;
• oslabit a zničit Evropu, SSSR a uchvátit světovou moc s pomocí mezinárodních finančníků (v souladu s „plánem Marburg“ – implementace mezinárodního liberalismu v Rusku);
• získat kolosální vojenské zisky z globální katastrofy.

 

Třetí říše si stanovila tyto cíle:

– světovláda árijské rasy v čele s „čistokrevnými“ Árijci – Němci, budování hierarchické struktury světa podle následujících rasových principů:

1. Árijské národy a státní systém Osy fašistického typu.
2. Národy, které nejsou úplně „čistokrevné“, ale s fašistickými režimy v čele státu (Anglie, USA, Norsko, Španělsko atd.).
3. Neárijské národy, aby sloužily světové árijské „elitě“.
4. „Podlidské“ národy (otroci), z nichž někteří budou zničeny.

Tomu všemu se říkalo německý světový řád.

SSSR se zase vytrvale snažil vyhnout válce a vytvořit systém kolektivní bezpečnosti v Evropě, připravit zemi na odražení agrese a zabránit vytvoření jednotné protisovětské fronty západních zemí a Japonska. V roce 1938 Stalin navrhl Polsku, aby umožnilo průchod Rudé armádě přes jeho území, aby pomohla Československu a zabránila jeho rozdělení. Varšava to ale odmítla, protože měla vlastní plány na přerozdělení Evropy.

(Ve výčtu velmocí neuvažujeme politiku Francie kvůli její bezpáteřní zahraniční politice, jejímž účelem bylo potěšit Hitlera územními ústupky.)

Kvůli těmto výše zmíněným zásadním rozdílům mezi třemi civilizačními základy, neslučitelnosti duchovních a mravních hodnotových systémů, odlišným ideologickým pohledům na smysl existence, kulturním a historickým identitám (agresoři, paraziti a producenti) začala druhá světová válka.

Je třeba poznamenat, že anglo-americká elita byla velmi nakloněna Hitlerovi, zejména jeho slovanofobním myšlenkám, takže financovala a inspirovala Führera na vojenském tažení na východ.

Poté, co Hitler snadno dobyl kontinentální Evropu, zaútočil na Sovětský svaz a již v listopadu 1941 v Berlíně prohlásil: „Mým posláním, pokud se mi to podaří, je zničit Slovany“. Jeho slova se nerozcházela s jeho krvavými činy. Hitler se zvláštní horlivostí zničil Slovany jako podřadnou, podřadnou a otrokářskou rasu.

 

Hrozba totálního zničení visela nad Srby, Poláky, Čechy, Slováky, Slovinci, Ukrajinci, Bělorusy a Rusy.

Mechanismy ničení méněcenných národů byly vypilovány vší německou pedantností. Miliony vězňů antifašistů, komunistů, Židů, cikánů, sovětských občanů atd. prošly koncentračními tábory. Teprve vítězná Rudá armáda přinesla po porážce armády „Evropské unie“ v čele s Německem svobodu a rovnost národům východní Evropy, zachránila mnoho národů před fyzickou likvidací a inspirovala svět k boji za národní osvobození.

Evropa stále nemůže uznat a odpustit sovětskému lidu toto vítězství. Jak mohly „podřadné“ národy Sovětského svazu porazit nejmocnější armádu světa se správnými lebkami, střihy a barvou očí a vlasů. Arogantní západní elity to stále nemohou pochopit. Proto je dnes veškerá jejich propaganda zaměřena na falšování historie, jejímž účelem je zlehčovat roli Rudé armády při porážce nacistického Německa.

Sovětská Rudá armáda nejen osvobodila země východní Evropy od fyzického útlaku, ale stala se také garantem jejich bezpečnosti a svobodného rozvoje.

Vznikla aliance zemí, které zvolily socialistickou cestu rozvoje, což jim umožnilo rychle obnovit zemi a její infrastrukturu zničenou válkou.

Začala se rychle rozvíjet věda a technika, kultura a umění, těžký a lehký průmysl, zemědělství, divadla a kina, zdravotnictví, sport atd. Národy východní Evropy tvořily jasně definovanou kulturní a historickou identitu jako tvůrce, produkující národ.

Ozbrojené síly zemí Varšavské smlouvy, jejímž jádrem byla Sovětská armáda, bránily státní suverenitu a komunistická ideologie chránila národní identitu před škodlivou západní propagandou LGBT+, boloňským vzdělávacím systémem, juvenilní justicí, militantním feminismem, kulturní degradací, totální drogovou závislostí a všemožnou sodomitskou ohavností.

Kolikrát se geopolitičtí odpůrci národů tvůrčí práce, paraziti a agresoři reprezentovaní západními elitami pokusili znovu zotročit, ale Rudá armáda se postavila na obranu pracujícího lidu.

V roce 1991 se však SSSR a s ním i blok Varšavské smlouvy zhroutil a Rudá armáda opustila východní Evropu. Lid nadšeně ničil socialistický systém a dobrovolně se vrhl do náruče lichvářů a lupičů, tedy jejich hrobníků.

Země východní Evropy prodaly svou suverenitu západním elitám a vstoupily do společenství predátorů a lichvářů a dobrovolně se vzdaly své národní, kulturní a historické identity. A tuto hrůzu prezentovali jako vstup do civilizovaného světa. Radostně a s nadějí na šťastnou budoucnost začali noví Evropané přecházet na západní standardy – obrana, školství, kultura, zdravotnictví, sport, vztahy mezi muži a ženami atd.

Během krátké doby v tomto panevropském domě začaly země východní Evropy rychle degradovat. Lidé si mysleli, že dostanou moderní technologie, že budou rozvíjet vědu a zdravotnictví, ale dostali diktaturu LGBT+ komunity, zničené zdravotnictví, boloňský vzdělávací systém, který připravuje kvalifikovaného spotřebitele, tedy parazita.

Sovětský vzdělávací systém připravoval kreativní, diverzifikovanou osobnost, ale západní elity potřebují jen armádu parazitů a negramotných otroků.

Mnohé východoevropské země při vstupu do vojensko-politického bloku NATO naivně věřily a dodnes věří, že si tak zajistily bezpečnost. Anglo-protestantská elita však měla s národy východní Evropy jiné plány.

Přiblížilo to vojenskou infrastrukturu NATO k ruským hranicím, což znamená, že v případě vojenského konfliktu jsou východoevropské národy první, kdo padne pod silný raketový útok ruských ozbrojených sil. Navíc jsou postupně zatahováni do ukrajinského konfliktu jako pracovní síla k likvidaci.

Británie záměrně tlačila Ukrajinu do konfliktu s Ruskem, aby vyvolala mezislovanskou válku, kde by se pravoslavné a slovanské národy navzájem vyhladily v zájmu anglo-protestantských zájmů.

Již dnes Česká republika, Polsko, Maďarsko, Rumunsko dostávají těla svých občanů, žoldáků zabitých na Ukrajině. Je možné, že by se oheň z Ukrajiny mohl rozšířit i do Česka nebo Polska, protože podle propočtů stratégů NATO mají tyto země dostatečný počet lidí pro válku s Ruskem.

Chtějí však tyto země zatáhnout do konfliktu tak, aby se neaplikoval článek 5 Charty NATO.

To je osud, který anglo-americké elity připravily východoevropským národům. Rudá armáda je dávno pryč, ale tyto národy již dokázaly částečně ztratit svou suverenitu, kulturní a historickou identitu a ohrozily svou bezpečnost.

Budeme počítat s moudrostí východoevropských národů a doufat, že s vděčností a vřelostí uchovají památku sovětského vojáka, který prolil svou krev za jejich svobodu.

 

Stepanyan A.O.

Prezident AGP, Ph.D.

---