Operace NEMYSLITELNÉ – plán napadení „spojenců“ na SSSR 1. 7. 1945
…před několika málo lety vyplulo z částečně odtajněných britských archívů.
Normální člověk nepochopí zradu toho, koho považoval za spojence a přítele. A přesto tomu tak bylo. Jedná se o plán překvapivého útoku na SSSR hned v létě roku 1945, plán vypracovaný spojenci, jehož uskutečnění bylo zastaveno fakticky až v poslední chvíli.
Třetí světová válka měla začít 1. července 1945 překvapivým útokem spojených sil Anglosasů na sovětská vojska pod názvem operace NEMYSLITELNÉ.
Málokdo ví jakým způsobem Stalin dokázal překazit plán „pravděpodobných spojenců“, proč bylo nutné urychleně dobýt Berlín, proti komu britští instruktoři v dubnu 1945 cvičili nerozpuštěné německé divize, které se nechaly dobrovolně zajmout, proč byly s nelidskou krutostí zničeny Drážďany v únoru téhož roku a koho ve skutečnosti tím chtěli Anglosasové vyděsit.
Podle oficiálních modelů historie byla všeobecně propagována legenda o „čestných spojencích – USA a Velké Británii“. Až v poslední době začali Angličané částečně zpřístupňovat archívy tohoto období, protože tu už není Sovětský svaz, kterého se obávali.
Na začátku dubna 1945 před samotným koncem války Winston Churchill, ministerský předseda ruského „spojence“ Velké Británie, vydal příkaz náčelníkům svých štábů k vypracování operace překvapivého úderu na SSSR – operaci NEMYSLITELNÉ. Plán v rozsahu 29 stran mu byl předložen 22. května 1945.
Podle tohoto plánu měl být útok na SSSR proveden po vzoru Hitlera – nečekaným úderem. 1. července 1945 čtyřicet sedm anglických a amerických divizí bez jakéhokoli vyhlášení války měly uštědřit drtivou ránu naivním Rusům, kteří takovou nekonečnou podlost od svých spojenců naprosto neočekávali.
Úder mělo podpořit 10 – 12 německých divizí, které „spojenci“ drželi nerozpuštěné v Šlesvicku-Holštýnsku a jižním Dánsku a které denně cvičili britští instruktoři: připravovali je k nové válce se SSSR.
Podle plánů měla začít válka sjednocené západní civilizace proti Rusku a následného „křížového tažení“ se měly zúčastnit i další země, například Polsko a poté Maďarsko. Válka měla dovést k úplnému rozbití a kapitulaci SSSR. Konečným cílem bylo završit ji tam, kde to plánoval Hitler v plánu Barabarossa – na hranicích Archangelsk-Stalingrad.
Anglosasové se chystali zlomit Rusy terorem – totálním zničením velkých sovětských měst: Moskvy, Leningradu, Vladivostoku, Murmansku a dalších drtícími údery létajících pevností“. V ohnivých smrštích měly zahynout miliony Rusů, stejně jako byl zničen Hamburk, Drážďany, Tokio. To se chystali učinit se svými „spojenci“. Tedy obvyklý obraz: nejodpornější zrada, krajní podlost – to je vizitka západní civilizace a zvláště pak Anglosasů, kteří zabili nejvíce lidí v celé lidské historii.
Drážďany byly bombardovány technologií „ohnivá smršť“. Totéž Anglosasové plánovali udělat s ruskými městy.
Nicméně 29. června 1945, den před plánovaným začátkem nové války, Rudá armáda nečekaně změnila svoji dislokaci. To byla rozhodující událost, která otočila tok historie, a příkaz k útoku anglosaským vojskům nebyl vydán. Dobytí Berlína, který byl pokládán za nedobytný, ukázalo sílu sovětské armády a vojenští experti nepřítele se přiklonili k rozhodnutí SSSR nenapadnout. V čele Sovětského svazu totiž naštěstí stál Stalin.
V dubnu 1945 mezi spojenci panovala představa, že ruští vojáci jsou válkou vyčerpaní a vojenská technika na hranici funkčnosti. Jejich vojenští odborníci však byli nakonec velmi překvapeni silou sovětské armády, kterou demonstrovala při dobytí Berlína, jenž byl jimi považován za nedobytný.
Stalinovo rozhodnutí o útoku na Berlín na počátku května 1945 zabránilo třetí světové válce. To bylo nedávno potvrzeno i odtajněnými dokumenty. V opačném případě by byl Berlín vydán bez boje „spojencům“, a sjednocené síly celé Evropy a Severní Ameriky by pak udeřily na SSSR.
Avšak i po dobytí Berlína se plány na zrádný útok dále rozvíjely v plné rychlosti. Zastaveny byly až tehdy, když bylo zjištěno, že byly vyzrazeny a výpočty stratégů ukázaly, že bez nečekaného úderu by SSSR nemohl být zničen. Existoval ještě jeden důležitý důvod, proč Američané vznesli vůči Britům námitky: potřebovali totiž SSSR, aby rozdrtil Kwantungskou armádu na Dálném východě, bez čehož by americké vítězství nad Japonskem bylo nejisté.
Stalin nebyl schopen zabránit druhé světové válce, ale zabránil té třetí.
Nyní se na Západě snaží vysvětlovat plán Churchilla jako „odpověď“ na „sovětskou hrozbu“, na Stalinovy snahy „zmocnit se celé Evropy“.
Existovaly v té době v sovětském vedení plány útoku na pobřeží Atlantiku a dobytí britských ostrovů? Na tuto otázku je třeba odpovědět zcela záporně.
Potvrzuje to Sovětským svazem 23. června 1945 přijatý zákon o demobilizaci armády a námořnictva a jejich následné převedení do mírového stavu. Demobilizace začala 5. července 1945 a byla dokončena v roce 1948. Stavy armády a námořnictva byly sníženy z 11 milionů na méně než 3 miliony osob. Zrušen byl Výbor obrany státu, nejvyšší velení. Počet vojenských okruhů v letech 1945 – 1946 se snížil z 33 na 21. Výrazně se snížil počet vojsk ve východním Německu, Polsku a Rumunsku. V září 1945 byla sovětská vojska stažena ze severního Norska, v listopadu z Československa, v dubnu 1946 z ostrova Bornholm (Dánsko) a v prosinci roku 1947 z Bulharska …
Vědělo sovětské vedení o britských válečných plánech proti Sovětskému svazu? Na tuto otázku je třeba odpovědět kladně… Nepřímo to potvrzuje i přední odborník na historii sovětských ozbrojených sil, profesor Edinburghské university D. Erickson. Podle něj znalost Churchillova plánu pomáhá vysvětlit, „proč se maršál Žukov náhle rozhodl v červnu 1945 přeskupit své síly; dostal rozkaz z Moskvy, aby posílil obranu a detailně studoval rozmístění vojsk západních spojenců. Nyní jsou důvody jasné: je očividné, že o Churchillově plánu se v Moskvě dozvěděli včas a stalinský generální štáb přijal vhodná opatření.“
Je obtížné najít v uplynulém století politika, který by se rovnal Churchillovi ve schopnosti ohromovat jak cizince, tak i své vlastní. Ale obzvláště úspěšný byl ve farizejství a intrikách ohledně Sovětského svazu.
Britové brali pod svou ochranou německé jednotky, které se vzdaly bez odporu, a posílali je do jižního Dánska a Šlesvicko-Holštýnska. Celkem tak bylo rozmístěno asi 15 německých divizí. Zbraně byly uloženy a personál byl cvičený pro budoucí boje. Na konci března a začátkem dubna Churchill vydal centrále rozkaz připravit operaci NEMYSLITELNÉ – napadení Sovětského svazu za účastí USA, Anglie, Kanady, polských sborů a 10 – 12 německých divizí. Třetí světová válka měla vypuknout 1. července 1945.
V jejich plánu byl jasně řečeno: sovětští vojáci v té době budou unaveni, zbraně, jež byly používány v bojích v Evropě, opotřebované a zásoby potravin a léků vyčerpané. Proto nebude těžké je vrátit zpět do předválečných hranic a donutit Stalina odstoupit. SSSR čekala změna státního systému a rozdělení. Jako zastrašení mělo proběhnout bombardování některých velkých měst, zejména Moskvy. Tu podle plánů Britů čekal osud Drážďanech, jež byly, jak známo, spojeneckými letouny srovnány se zemí.
Americký generál Patton velící tankové brigádě přímo uvedl, že se nezastaví na demarkační linii podél Labe dohodnuté v Jaltě, a půjde dál. Na Polsko, odtud na Ukrajinu a Bělorusko – a tak dále až do Stalingradu. A dokončí válku tam, kde ji neměl čas a možnost dokončit Hitler. Rusy nenazval jinak než „následníky Džingischána, které je třeba v Evropě zlikvidovat“. Po válce byl Patton jmenován guvernérem Bavorska, ale brzy byl z tohoto postu odvolán pro sympatie s nacisty.
Londýn dlouho popíral existenci takového plánu, ale před několika lety Angličané část svých archívů odtajnili a mezi dokumenty byly i listiny týkající se operace NEMYSLITELNÉ.
V operaci NEMYSLITELNÉ přijaly účast americké, britské a kanadské síly, polský expediční korpus a 10 – 12 německých divizí (ty, které byly ponechány nerozpuštěné a po měsíce školeny anglickými instruktory).
Eisenhower ve svých pamětech připustil, že druhá fronta už na konci února 1945 prakticky neexistovala: „Němci ustupovali na východ bez odporu. Jejich taktika byla následující: udržovat, nakolik bude možné, pozice podél linie sovětsko-německé konfrontace tak dlouho, dokud se virtuální západní a skutečná východní fronta nestřetnou a americká a britská vojska jakoby převezmou od jednotek Wehrmachtu taktovku v odrážení „sovětské hrozby“ visící nad Evropou.“
Churchill se v této době ve své korespondenci i telefonických rozhovorech snažil Roosevelta za každou cenu přesvědčit, aby Rusové nebyli vpuštěni do střední Evropy. To vysvětluje skutečnost, proč bylo v tu dobu tak důležité dobytí Berlína.
Je třeba říci, že západní spojenci mohli na východ postupovat rychleji, než jak tomu ve skutečnosti bylo. Washington, pokud byl Roosevelt naživu, se z různých důvodů nesnažil spolupráci s Moskvou ukončit. Ale podle Churchilla „sovětský mouřenín udělal svou práci, a měl by být odstraněn“.
Jalta skončila 11. února. V první polovině následujícího dne hosté odletěli domů. Na Krymu bylo mimochodem dohodnuto, že letectví tří mocností by se ve svých operacích mělo držet určitých linií rozdělení. Ale hned v noci z 12. na 13. února bombardéry západních spojenců setřely z tváře Země Drážďany a pak se prošly po hlavních podnicích v Československu i v budoucí sovětské okupační zóně Německa, aby se zdejší významné závody nedostaly k Rusům neporušené.
V roce 1941 navrhl Stalin Britům a Američanům bombardovat za použití krymských letišť ropná pole v Ploješti. Tehdy se jich ale ani nedotkli. Bombardována byla až v roce 1944, kdy se sovětští vojáci přiblížili k hlavnímu středisku pro těžbu ropy, které dodávalo Německu palivo během celé předchozí války.
Jedním z hlavních cílů náletů na Drážďany byly mosty přes Labe. Zapracovalo zde churchillovské rozhodnutí, které sdíleli i Američané, o udržení Rudé armády co nejvíce na východě.
V instruktáži před odletem britských posádek bylo řečeno, že je třeba sovětům předvést možnosti spojeneckého bombardovacího letectví. A tak předváděli. A ne jednou. V dubnu 1945 padaly bomby na Postupim. Zničen byl Oranienburg. Prý – piloti se zmýlili, protože správným cílem bylo údajně Zossen, kde bylo umístěno ředitelství německých leteckých sil. Klasické odvádění pozornosti, které nemělo konce. Oranienburg byl bombardován proto, neboť tam byly laboratoře pracující s uranem. Takže žádná laboratoř, žádný personál, žádné vybavení a žádné materiály nesměly padnout do ruských rukou – všechno obrátili v prach.
Hned v den úmrtí prezidenta Roosevelta 12. dubna 1945 dostala americká velvyslanectví a státní a vojenské instituce nové instrukce tehdejšího viceprezidenta Trumana: všechny dokumenty podepsané Rooseveltem nepodléhají splnění. Poté následoval příkaz zaujmout tvrdší postoj k Sovětskému svazu. 23. dubna pak Truman na shromáždění v Bílém domě řekl: „Dost, už nemáme zájem o spojenectví s Rusy, a může se stát, že nebudeme plnit s nimi podepsané dohody. Problém s Japonskem budeme řešit bez jejich pomoci.“ Stanovil si cíl „dělat, jakoby dohody z Jalty neexistovaly“.
Truman požadoval, aby byl neprodleně oznámen konec spolupráce s Moskvou na veřejnosti. Proti tomu však vystoupilo velení armády, s výjimkou generála Pattona, který velel americkým obrněným jednotkám. Americké armádní velení také narušilo operaci NEMYSLITELNÉ. Měli totiž zájem o vstup Sovětského svazu do války s Japonskem. Jejich argumenty přednesené Trumanovi zněly: V případě, že Sovětský svaz nevystoupí do války s Japonskem na straně USA, pak Japonci přesunou na ostrovy Kwantungskou armádu a budou bojovat se stejným fanatismem, jako tomu bylo na Okinawě. V důsledku toho pak Američané ztratí jeden až dva miliony lidí.
Kromě toho Američané tehdy ještě neotestovali atomovou bombu. A navíc veřejné mínění ve Státech by takovou zradu nepochopilo. Občané Ameriky v té době většinou se Sovětským svazem sympatizovali. Viděli, jaké oběti Rusové přinesli pro všeobecné vítězství nad Hitlerem.
Navíc američtí vojáci, stejně jako jejich britští kolegové, chápali, že rozpoutat válku se Sovětským svazem je rozhodně snadnější než ji úspěšně dokončit. Riziko jim připadalo příliš velké – ohromující útok na Berlín vyvolal u Britů vystřízlivění. Závěr náčelníků štábu britských vojsk byl jednoznačný: blitzkrieg proti Rusům nevyjde a do dlouhé války se neodvažovali zapojit.
Takže pozice americké armády byla prvním důvodem, proč operace NEMYSLITELNÉ padla. Druhým bylo dobytí Berlína Rudou armádou. Třetím důvodem byla skutečnost, že Churchill prohrál volby a zůstal bez moci. A konečně čtvrtým byl fakt, že samotní britští velitelé byli proti provedení tohoto plánu, protože Sovětský svaz, jak zjistili, byli příliš silný.
Stalin demonstroval údernou palebnou sílu ruských ozbrojených sil, aby ani Churchill, ani kdokoli jiný nedostal chuť bojovat proti Sovětskému svazu. Za rozhodnutím ruské strany dobýt Berlín a dosáhnout demarkační čáry, jak bylo dohodnuto v Jaltě, byl nesmírně důležitý úkol – zabránit dobrodružství britského lídra uskutečnit operaci NEMYSLITELNÉ, tedy přechod druhé světové války ve třetí. Pokud by k tomu došlo, obětí by bylo tisíckrát a tisíckrát více! Dobytí Berlína Rudou armádou bylo reakcí na operaci NEMYSLITELNÉ a hrdinství ruských vojáků a důstojníků bylo varováním pro Churchilla a jeho spolupachatele.
Bylo tak důležité vztyčit vlajku na Reichstagu? Při obsazení této budovy padly stovky ruských vojáků. Stalin však na dobytí Berlína trval. Chtěl ukázat iniciátorům operace NEMYSLITELNÉ palebnou a údernou sílu sovětských ozbrojených sil. S nápovědou, že výsledek války se nerozhoduje ani ve vzduchu, ani na moři, ale na zemi.
Nesporné je jedno: bitva o Berlín zchladila mnohé horké hlavy, a tak splnila svůj politický, psychologický i vojenský účel. A hlav omámených poměrně snadným úspěchem bylo na jaře pětačtyřicátého na Západě víc než dost. Například jeden z nich – již dříve zmíněný americký tankový generál Patton. Ten hystericky požadoval nezastavit se na Labi, ale neprodleně přesunout americká vojska přes Polsko a Ukrajinu do Stalingradu, s cílem vítězně ukončit válku tam, kde Hitler utrpěl porážku. Jestliže tento generál Rusy nazýval „potomky Džingischána“. Pro Churchilla byli sovětští lidé vždy jedině “barbaři“ a „divoké opice“. Zkrátka teorie podlidí nebyla německým monopolem.
Útok na Berlín a instalace vlajky Vítězství nad Reichstagem nebyly samozřejmě jen symbolem nebo finálním akordem války. Tím méně propagandy. Pro armádu bylo zásadní vstoupit do doupěte nepřítele a tím vyznačit konec nejtěžší války v ruských dějinách. Odtud, z Berlína, tak to chápali vojáci, vyrazila fašistická šelma a přinesla nesmírný zármutek nejen sovětskému lidu, ale i národům Evropy a celého světa. Rudá armáda tam přišla, aby zahájila novou kapitolu v historii, v dějinách samotného Německa, v dějinách lidstva.
Vedení SSSR nařídilo, aby se k Německu přistupovalo jako k poraženému státu, přičemž německý lid byl zodpovědný za rozpoutání války. Ale… nikdo se nechystal tuto porážku chápat jako doživotní trest bez vyhlídky na slušnou budoucnost. Stalin vycházel z této teze: hitlerové přicházejí a odcházejí, ale Německo, německý lid zůstává.
Válka skončila 9. května, ale v Berlíně se bojovalo až do jedenáctého. Tam se proti sovětským vojákům stavěly oddíly esesáků z patnácti zemí. Kromě Němců tam působili norští, dánští, belgičtí, holandští, lucemburští a nacisté z dalších zemí.
Spojenci chtěli Sovětskému svazu ukrást Den vítězství! 7. května v Remeši přijali kapitulaci Němců. Toto ve skutečnosti separátní ujednání bylo součástí operace NEMYSLITELNÉ. „Spojenci“ požadovali, aby Němci kapitulovali pouze před západními spojenci a mohli se tak zúčastnit třetí světové války. Hitlerův nástupce Dönitz v té době řekl: „Ukončíme válku s Británií a Spojenými státy, protože ztratila svůj význam, ale budeme pokračovat ve válce se Sovětským svazem.“ Kapitulace v Remeši byla dílem Churchilla a Dönitze. Dohoda o předání byla podepsána 7. května v 2:45.
V Remeši došlo k ještě jednomu podvodu. Text dohody o německé bezpodmínečné kapitulaci před spojenci schválila už před několika měsíci Jaltská konference a svými podpisy jej ztvrdili Roosevelt, Churchill a Stalin. Ale Američané předstírali, že zapomněli na existenci tohoto dokumentu a sestavili nový dokument, „očištěný“ od ustanovení z Jalty, která se spojencům nehodila. Tento dokument byl podepsán generálem Smithem jménem spojenců a Sovětský svaz tam nebyl dokonce ani zmíněn, jako by nebyl do války vůbec zapojen!!!!
Američané a Britové se odmítli účastnit společného pochodu Vítězství v Berlíně, kde měli být spolu s Žukovem. Přehlídka se uskutečnila pouze za účasti maršála Žukova. Stalo se tak v červenci 1945. V Moskvě se Vítězná přehlídka konala 24. června 1945.
Smrt Roosevelta způsobila absolutní změnu v americké politice. Ve svém posledním sdělení americkému kongresu (25. března 1945) prezident varoval: buď Američané při provádění rozhodnutí z Teheránu a Jalty převezmou odpovědnost za mezinárodní spolupráci, nebo budou odpovědní za nový světový konflikt. Truman toto varování, tuto politickou závěť svého předchůdce vůbec nevzal v úvahu. V popředí měl nadále být – „Pax Americana“.
I když Trumen věděl, že SSSR vstoupí do války s Japonskem – Stalin dokonce sdělil Spojeným státům přesné datum (8. srpen) – přesto dal příkaz, aby na Hirošimu byla svržena atomová bomba. Přitom to vůbec nebylo nutné, protože, Japonsko bylo rozhodnuto, že jakmile mu SSSR vyhlásí válku, bude kapitulovat. Truman však chtěl ukázat svou sílu, a proto vystavil Japonsko atomovému bombardování.
Když se vracel na křižníku „August“ z Postupimské konference, dal Trumen do USA Eisenhowerovi příkaz: připravit plán pro vedení atomové války proti SSSR.
Podle tvrzení amerických historiků, měl Eisenhower dvakrát na stole rozkaz k nanesení preventivního úderu proti SSSR. Podle jejich zákonů rozkaz vstoupí v platnost, pokud je podepsán všemi třemi náčelníky štábů – námořních, vzdušných i pozemních sil.
Byly tam dva podpisy, třetí chyběl.
A to jen proto, že vítězství nad SSSR by bylo podle jejich výpočtů dosaženo pouze v případě, že by během prvních 30 minut bylo zabito 65 milionů obyvatel země. Náčelník štábu pozemních vojsk však byl toho názoru, že to nelze zajistit…
Válka probíhala dál, neskončila v roce 1945, skutečně přerostla do třetí světové války, která byla vedena pouze jinými prostředky.
Operace NEMYSLITELNÉ se neuskutečnila v podobě, jak ji vymyslel Churchill. Truman měl své vlastní plány. Byl přesvědčen, že konfrontace mezi USA a SSSR nekončí kapitulací Německa a Japonska. Je to jen začátek nové fáze boje. Nebylo náhodou, že poradce velvyslanectví v Moskvě, Kennan, když viděl, jak Moskvané slavili Den vítězství 9. května 1945 před americkým velvyslanectvím, řekl: „Jásají … Myslí si, že válka skončila. Jenže skutečná válka teprve začíná.“
Ptali se Trumana: „Jak se studená válka liší od horké?“ Odpověděl: „Je to tatáž válka, která je však vedena jinými prostředky.“ A tak tomu bylo po všechny následující roky. Úkolem bylo vytlačit SSSR z pozic, na které se dostal. Úkolem bylo dosáhnout degenerace lidí. Tento úkol byl bohužel prakticky splněn.
Více zde: http://leva-net.webnode.cz/products/operace-nemyslitelne/
