NE Sudetoněmeckému sjezdu v ČR!
Snaha sudeťáků uspořádat v roce 2026 v Brně svůj sjezd již překročila kompetence města Brna.
Seznam zveřejnil, že dokonce chtějí pozvat prezidenta Petra Pavla. V této souvislosti vlastencům musí již jít o požadavek zákazu pořádání sjezdu sudeťáků kdekoli v ČR.
V zásadě jde opět o boj o existenci České republiky a jejího území. Protože sudeťáci velmi dobře ví, že rozhodnutí velmocí zajištěné u nás Benešovými dekrety je nevratné, pokoušejí se tedy o to cestou „zespodu“, tedy ohlupováním o smíření dovést Čechy k tomu, aby sami zrušili Benešovy dekrety. A ten, kdo zájmy sudeťáků podporuje falešným hesly o smiřování, je obyčejný kolaborant, který se cílevědomě účastní ničení ČR.
Ing. Rudolf Kunzmann, CSc.
______________________________________
Reakce na článek redaktorky Seznamu Kateřiny Šafaříkové:
Paní redaktorko,
raději hned v úvodu mé reakce na Vaše vyjádření ke konání sjezdu sudeťáků v Brně Vám sděluji, že k Vám hovořím z pozice člověka, který je jednak pověřeným předsedou vojensky rehabilitovaných v JmK a Brně, což by Vás mělo upozornit, že nemám důvodů v řadě otázek být přikloněn k východu, ale také člověkem, který má osobní prožitky naší rodiny se sudeťáky počínaje našim vyhnáním z našeho českého pohraničí (nikoli ze Sudet-takové území není v geoorganizaci ČR), neboť jsem se tam narodil a vše prožil i s návratem po válce.
Uvádím ověřitelný příklad. Lidové noviny v roce 1920 psaly ( a to ještě o Hitlerovi nelze vůbec hovořit): „Psům a Čechům vstup zakázán“, Tento potupný nápis byl vyvěšen v Chebu v kavárně Wallenstein a marně se se tamní Češi dožadovali na okresním Hejtmanství aby byl odstraněn. Teprve vojenský zákrok učinil přítrž této ničemnosti. Dívkám, které promluví s českým vojákem je v Chebu veřejně vyhrožováno v novinách, že jim budou ustříhány vlasy. Čeští rodiče, kteří posílají děti do české školy v kasárnách, jsou u soudu pokutování. O situaci v Boru u Tachova, jak sudeťáci znemožňovali zřízení české školy, přikládám svědectví mého otce, které mně zaslalo muzeum v Tachově, kde je uloženo.
Byla nám dána 24 hodinová výpověď z bytu, vlastně nám bez mála 400.000 Čechům, hnali nás na nádraží s kufírkem ( mnohde se střelbou do utíkajících Čechů), jednou duchnou a polštářem na kočárku, což dodnes nebylo žádnými reparacemi nahrazeno. Víc jak ½ roku žití u českého sedláka za Plzní na Košůtce v jeho stodole na perně na slámně, nežli otec sehnal 1 místnost v 5 patře v Plzni (až kam se muselo nosit uhlí ze sklepů). A v době Protektorátu germáni projevovali nedůvěru vůči Čechům z pohraničí. A tak následovalo překládání postupně až do Příbrami, atd.
Z 20ti rodin se po válce vrátily 4. Některé po prožitcích se sudeťáky již je nechtěli ani vidět, ale o ostatní se ti germáni „dobře“ postarali….. Otec z toho vyšel jaksi bez mnoha zubů. Jako Čech jsem i nadále vůči nim na základě prožitků a poznání nekompromisní, protože jde vlastně o ČR. Jen současní „kavárenští politikáři – spíše kolaboranti“ jsou před nimi v takovém předklonu, aby dobře viděli ten malý otvor, kam jim vstupují!! To jsou při tom lidé („Češi?“), kterým je jedno kolik sudetští ordneři povraždili Čechů, četníků, celníků, vojáků obrany státu. Způsobili rozbití ČSR na základě jejich požadavku:“ Jeden vůdce, jedna vlast“, neboť odtrhli od ČSR jimi obývané území. Obdrželi jimi žádané občanství Velkoněmecké říše a tím přestali být občany ČSR! ( V příloze také vyjádření autority, bohužel již zemřelého prof. Mahlera).
Nazývat je „milí spoluobčané“ není v zájmu ČR, ale v jejich zájmu a v zájmu jim poklonkující „páté kolony “v ČR (za „Protektorátu Čechy a Morava “správněji „kolaboranti“). Odsunuti byli v r.1946 na základě výsledků Postupimské dohody zakotvené v tzv. Benešových dekretech. Ale nikoli jen z ČR, ale i z dalších států jako je Polsko, Maďarsko a dalších. Jejich útoky ve směru zaplacení odsunu, případného návratu jsou však vedeny vůči ČR. Dokonce požadavek zaplacení odsunu a majetku z ČR je obsažen i v jejich stanovách. Pod tlakem tvrdili, že to zruší. Ale dali si to k posouzení k soudu v Bavorsku, který prý nesouhlasí se zrušením tohoto bodu. Každý běžně vzdělaný člověk ví, že úpravy a změny ve stanovách spolků se dějí na základě jednání a hlasování členské schůze spolku.
Příklad, že i po jimi prohrané válce se chovali k Čechům stejně jako před válkou. Za války mně zemřela sestřička. Tehdejší praktický lékař bohužel pomoc neměl čím. Ale v Boru u Tachova, kam jsme se vrátili hned v červenci 1945, se u mého mladšího bratra projevila zřejmě tatáž nemoc. Německá lékařka i po válce odmítla léčit české dítě!!! To byl cca červenec 1945. V Plzni jsem již složil skautský slib, který byl potvrzen kovovým odznakem lilie. V zámku v Boru u Tachova byla ubytována posádka US army. Již v Plzni jsme poznali při styku s americkými vojáky, jakou vážnost má v jejich řadách skauting. To se vždy projevilo, když na našich košilích viděli odznak slibu – kovovou lilii. Tak jsem běžel do zámku, kde mne zastavil americký voják na stráži. Uměl jsem tehdy pouze pár výrazů americké angličtiny a snažil jsem se vysvětlit, že prosím o jejich lékaře. To se po nějaké době podařilo. Strážný telefonoval, přijel vojenský jeep, kde byl řidič a lékař. Mne hodili do auta a já jsem je vedl k nám. Tam se otec s lékařem rychle domluvil, neboť neměl jazykové problémy. Ten lékař tehdy nasadil penicilin, který oni již tehdy měli a v ČR ještě nebyl znám. Bratra zachránil. Ale strašně se rozzlobil, když se dozvěděl, že německá lékařka odmítla ošetřit české dítě. Dost nahlas křičel něco o z její strany porušení Hippokratovy přísahy. Poslal řidiče zpět do zámku odkud přivedl nákladní vozidlo a asi 10-12 vojáků. Odjeli před dům té lékařky, okamžitě ji vystěhovali a vyvezli ji na hranice ČR. V té době Němci nosili označení bílou páskou na rukávě a jejich organizovaný odsun byl realizován až v r. 1946, v souladu s ČS dekrety, které byly přijaty na základě Jaltské konference.
Ti nejhorší nacisté utekli ihned, když zjistili, že se vrátily 4 české rodiny, které je všechny dobře znaly. Ale oni se také kupodivu vrátili z koncentračních táborů přeživší 2 němečtí komunisté a cca 5-6 německých sociálních demokratů. I ze styku s nimi je dost zážitků, neboť jeden z německých sociálních demokratů pan Dvořák a jeho rodina byli s mými rodiči dobří předváleční přátelé a shledali se až po válce. Nicméně v r. 1946 při odsunu Němců, díval jsem se na to na náměstí v Boru, křičeli „My se vrátíme a vašimi hlavami budeme dláždit borské náměstí“. Například před jejich odjezdem pod heslem „Čechům nic nedáme“ roztahali po vesnici pod Přimdou „Nová ves“ seno a slámu, zakopali po vsi lahve s petrolejem a benzinem, zvířata nechali záměrně v maštalích, usadili se na kopci nad vsí a zapálili vesnici. Dívali se na tu zkázu a pokus několika Čechů o hašení vsi, což se bohužel nezdařilo.
Z hlediska našich prožitků a poznatků o sudetských Němcích, jak v minulosti, tak v současnosti, a vzhledem k jejich požadavkům vůči ČR lze náš vztah k nim tolerovat jen jako korektní vztah k občanům SRN sousední země a jako k turistům, ale nezapomínáme! Ostatně je také známo, že tito „vysídlenci“ nebyli v SRN vítáni vlídně a se soucitem. Byli tam často pokládáni za zlo, které válku vyvolalo. Že Němci vraždili ještě řadu dní po ukončení války je známo. Že v pohraničí v tom pokračovali tzv. sudetští „verwolfové“ je také známo. Je ale také známo a dokladováno, že v Brně si titíž Němci vydávali vstupenky na popravy českých vlastenců v Kounicových kolejích jako do divadla. Nelze se divit že po skončení 2sv. bylo rozjitření Čechů v Brně takové, že zbourali ihned tzv. „Německý dům“, který stál na nynějším Moravském náměstí a byl centrem brněnských nacistů. Bohužel také došlo k divokému pěšímu odsunu Němců do Pohořelic. Stát se to nemělo, ale také je nemístné to zveličovat v porovnání s konáním sudetských Němců vůči Čechům! To potvrzuje i vyjádření historika prof. Mahlera, ale i současně prezentovaný výsledek 25letého výzkumu přístupu a postupu Němců k Čechům pod názvem: „Navštívil jsem zemi, která NEJVÍCE nenávidí Českou kulturu (NENÍ to Rakousko)….Zlomilo mi to srdce“
Nemůžeme také nebrat v úvahu chování těchto sudeťáků při jejich odsunu v roce 1946, ale i při jejich návštěvách v současné době. ČS media si bohužel vybírají z nich jen jednotlivce, kteří předstírají smířlivost s návštěvu hrobů jejich předků. Ale většinou se chovají s jim vlastní arogancí.
Pánové Petr Kalousek, David Macek a Jiří Motl, všichni tak zvaní zakladatelé festivalu Meeting Brno, bez kompetencí a práva za ČR, pozvali sudetské Němce, aby v roce 2026 uspořádali svůj sjezd v Brně (MFDnes, pondělí 9.6.2025, str.11). Opakovaně zveřejnil Seznam dne 20.11.2025 a již autoritavní vystoupení Bernda Posselta že sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu bude příští rok v Brně ve dnech od 22.5 do 25.5.2026
Společnost Meeting Brno nemá právo organizovat sjezd sudeťácké organizace v ČR, která je ve své podstatě a činnosti protičeská a její počínání vážně narušuje naše spojenectví se SRN a to nejen v rámci EU, ale i v NATO! Společnost Meeting Brno nezastupuje ČR! Jejich chování je svévolné, bezohledné vůči občanům ČR, kolaborantské a připomíná pyšné chování Němců v Brně, které při obsazování ČR navštívil a projel se Brnem sám Adolf Hitler!!
Musí zaznít jednoznačný požadavek zákazu sjezdu!!!
Možná výmluva že je to věcí magistrátu v Brně je v této situaci již nesmyslná. Celá věc sjezdu byla oficiálně znova vyhlášená na Seznamu a tím již dávno přesáhla kompetenci města Brna, které si osobuje právo vystupovat za celou ČR. To nelze připustit!! Odsun Němců se na základě Postupimské dohody konal nejen z ČR, ale i z Polska, Slovenska, Maďarska, Holandska. Francie, Pobaltí, Rumunska atd. V klauzuli Postupimské dohody je tento odsun Němců vyjádřen jako „NEVRATNÝ“ v zájmu neopakování se možnosti z důvodů narušení míru. To ale sudeťáci dobře vědí!! Proto svojí činností v ČR usilují, aby požadavky o jejich návrat, nebo náhrady škody vycházely přímo od organizací a lidí v ČR, k čemuž jim pomáhají čeští kolaboranti v prolomení Benešových dekretů! To je jejich průhledný cíl! Pročpak si to nedovolují u jiných citovaných zemí, odkud byli také odsunuti?! Protože sudeťáci velmi dobře ví, že rozhodnutí velmocí zajištěné u nás Benešovými dekrety je nevratné, pokoušejí se tedy o to cestou „zespodu“, tedy ohlupováním o smíření dovést Čechy, aby sami zrušili Benešovy dekrety. A ten, kdo zájmy sudeťáků podporuje s falešným hesly o smiřování je kolaborant, který se cílevědomě účastní na zničení ČR. Vždyť německé Plauen, Olesnitz se dříve slovansky jmenovalo Plavno, Olešnice, území Hoezwerda bylo Lužické Srbsko, atd.
Současně je potřebné žádat, aby jmenovaní organizátoři sudetoněmeckého sjezdu v Brně byli vzatí k odpovědnosti za překročení svých kompetencí a poučeni, neboť takové pozvání spadá výhradně do kompetencí státních orgánů ČR v zahraniční oblasti, které jej ze známých důvodů zřejmě nevydá.
Vyslovuji proto podiv, že žena Vašeho vzdělání a funkce může vůbec zveřejnit takovou protičeskou stať na úrovni tzv. „kavárenských politiků – správněji kolaborantů“. Je to vždy jeden ze dvou důvodů. Nevzdělanost – ta ale ve Vašem případě odpadá – pak tedy cílevědomý záměr podle hesla „piš tak, čí chleba jíš, tedy kdo tě platí (a za co?)“!!
Ing. Rudolf Kunzmann, CSc.
Článek na Seznamu je zde:
Tematické materiály
