Klimatické dogma se hroutí: CO2 pochází z oceánů, ne od lidí
Studie potvrzuje, že hladiny CO2 v atmosféře sledují teploty, a ne naopak. Emise CO2 způsobené člověkem proto nehrají prakticky žádnou roli.
I kdyby EU zcela zastavila vypouštění oxidu uhličitého do atmosféry, nemělo by to žádný měřitelný účinek.
Zatímco vlády a klimatičtí alarmisté nadále tvrdí, že každá další desetina stupně oteplování je přímým důsledkem lidské chyby, nová studie publikovaná nakladatelstvím SCC Publishing s názvem „ Návrat k uhlíkovému cyklu “ ukazuje, že realita je mnohem méně romantická: Teploty pohánějí CO2 – a ne naopak. Autoři navíc vypočítali, že ohromujících 95 procent dnešní koncentrace CO2 lze připsat zcela přírodním procesům, zejména těm, které pocházejí z oceánského povrchu, který od poloviny 20. století stále více uvolňuje plyny.
Studie jednoznačně demonstruje to, co nezávislí vědci zdůrazňují již léta: od roku 1959 datový soubor Mauna Loa vykazuje jasnou korelaci mezi teplotou a CO₂. To znamená, že rostoucí teploty vedou ke zvýšení emisí z půdy a oceánů, zatímco emise fosilních paliv zůstávají ve srovnání s nimi statistickou poznámkou pod čarou. Dokonce i nárůst globálních anomálií SST vysvětluje 83 procent celkového nárůstu CO₂ od roku 1959, což činí desetiletí trvající mýtus IPCC o CO₂ jako primárním faktoru ovlivňujícím teploty groteskním. Jde o klasický případ obrácené kauzality, aby se ospravedlnily politické programy, které by jinak nikdy nezískaly většinu.
Bližší pohled na čísla odhaluje ještě větší absurditu. Emise fosilních paliv se od roku 1959 zvýšily o téměř 8 gigatun uhlíku (Gt-C) ročně, zatímco přirozené emise z oceánů se za stejné období zvýšily o 42 Gt-C ročně – více než pětkrát. Oceány tak vykazují přirozený trend uvolňování plynů, což veškeré politické úsilí Západu, posedlého nulovými čistými emisemi, činí jakousi nerealistickou šarádu, která pohlcuje astronomické částky, ale nemá absolutně žádný relevantní dopad na hladinu CO2 v atmosféře.
Pokud příroda každoročně nahradí zhruba 20 procent veškerého atmosférického CO2, pak se groteskní tvrzení, že fosilní emise zůstávají v atmosféře tisíc let, stává zastaralým. Údajný poločas rozpadu CO2 v délce staletí nebyl nikdy ničím víc než matematickou fikcí používanou k umělému nafukování problému. Skutečná doba zdržení je kolem pěti let – hodnota, která je v datových sadách viditelná po celá desetiletí a přesto je vytrvale ignorována.
Studie jasně demonstruje naprostý rozsah přirozeného toku uhlíku. Autoři pomocí komplexních modelů popisují, jak samotné teplotní rozdíly mezi tropickými a subpolárními oceány generují obrovské výměnné proudy. Teplý oceán uvolňuje CO2, studený ho absorbuje a tento proces představuje zhruba 100 až 275 gigatun uhlíku ročně – což jsou veličiny, díky nimž se rozpočet na emise fosilních paliv jeví jako statistický šum. Tento obrovský systém reaguje okamžitě a s extrémní citlivostí na teplotní výkyvy a lidé jsou bezmocní jej změnit, i kdyby chtěli. Protože však politická agenda musela učinit z lidstva obětního beránka, tato základní fyzikální fakta byla důsledně ignorována.
Autoři zdůrazňují, že z dnešních 425 ppm CO2 lze pouze 23 ppm připsat lidským emisím. To znamená, že celá zbývající část – 402 ppm – je přirozenou součástí uhlíkového cyklu, řízenou teplotními procesy, dynamikou oceánů a biologickou aktivitou. Západ tak může prosazovat své snahy o dekarbonizaci, instalovat solární parky, nařídit tepelná čerpadla a vytlačovat průmyslová odvětví – na globální hladinu CO2 to prakticky nebude mít žádný vliv. Studie dokonce ukazuje, že okamžité a úplné zastavení všech emisí fosilních paliv v EU by do roku 2035 snížilo hladinu CO2 o pouhých 0,5 ppm. To je hodnota tak malá, že je zanedbatelná i v rámci přirozených sezónních výkyvů.
Je také zajímavé, jak studie vyvrací klíčové konstrukty IPCC. Pojmy jako podíl CO2 ve vzduchu, Bernova křivka, Revelleův faktor nebo dokonce teorie, že významná část CO2 zůstává v atmosféře po tisíc let, se podle autorů ukazují jako neudržitelné předpoklady, které nejsou podloženy skutečnými naměřenými daty. Všechny tyto modely jsou založeny na teoretických závěrech, které se mohly udržet pouze proto, že je političtí činitelé a aktivisté snadno prezentovali jako vědeckou pravdu. Ale když naměřená data za osm set měsíců ukazují, že změny CO2 úzce korelují s tropickými anomáliemi v kolísání teploty mořské hladiny, ale nikoli s emisemi fosilních paliv, pak už nelze předstírat, že rozhodujícím faktorem jsou lidé.
Zdroj: https://www.infokuryr.cz/n/2025/12/11/klimaticke-dogma-se-hrouti-co2-pochazi-z-oceanu-ne-od-lidi/
Indie plánuje do roku 2047 rozšířit produkci uhlí
Zatímco Německo a Evropa, zasažené všeobecnou klimatickou hysterií, nechávají výrobu elektřiny napospas rozmarům větru a počasí, Indie volí jiný přístup. Její stále rostoucí poptávku po energii mají i nadále uspokojovat uhelné elektrárny.
Navzdory obvyklé rétorice o změně klimatu v politice, kterou je zřejmě nutné snášet, aby si člověk vůbec mohl „hrát― na globální politické scéně, je energetická nezávislost vlády premiéra Narendry Modiho nejvyšší prioritou pro 100. výročí nezávislosti. Do té doby, v roce 2047, má být Indie klasifikována jako rozvinutá země. Tento ambiciózní projekt však může uspět pouze tehdy, pokud budou zaručeny celostátní dodávky elektřiny do země.
Vzhledem k tomu, že domácí zásoby uhlí vydrží i při rozsáhlé těžbě nejméně dalších sto let, jsou uhelné elektrárny považovány za nejspolehlivější variantu. Celková kapacita těchto elektráren se má do roku 2047 zvýšit o 87 procent na 420 gigawattů. To má zajistit dodávky levné elektřiny v základním zatížení země.
Ačkoli vláda údajně plánuje rozšířit tzv. „obnovitelné zdroje energie― a ukládání energie v bateriích, dodavatelské řetězce pro solární energii a baterie zůstávají zranitelné, zejména proto, že Čína „dominuje velké části dodavatelského řetězce pro baterie a solární panely―. Tato rozvíjející se země také zaostává v neúměrně drahém rozšiřování sítě, které je nutné pro kolísavou výrobu elektřiny.
Příklad Indie nakonec ukazuje, že větrné a solární elektrárny nejsou první volbou, pokud jde o dostupné a spolehlivé dodávky elektřiny pro danou zemi. Pokud by byly skutečně nejlevnější variantou, uhelné elektrárny by nebyly primárním cílem, zejména ne pro rozvíjející se ekonomiku závislou na levné energii.
Zdroj: https://www.infokuryr.cz/n/2025/12/11/indie-planuje-do-roku-2047-rozsirit-produkci-uhli/
Dvě miliardy tun černého uhlí se v ČR zatopí. Zřejmě navždy zůstane pod zemí
BUDOUCNOST UHLÍ
23. listopadu 2025 ADA
Téměř dvě miliardy tun. Tolik černého uhlí v oblasti Ostravy, Karviné a částečně také Beskyd zůstane zřejmě už navždy v podzemí. Vyplývá to z údajů státního podniku Diamo. Na konci ledna bude uzavřen poslední ještě fungující důl ČSM na Karvinsku, čímž skončí 250 let historie těžby této suroviny, a většina zásob, které se v ostravsko-karvinském revíru nestihly vytěžit, má být odepsána a vyřazena ze státní evidence.
„Nic netrvá věčně. Čekat se to dalo, ale ne, že to bude tak brzo,― řekl pro Český rozhlas Ostrava báňský záchranář OKD Petr Szwanczar. V dobývacích prostorech v okolí dolů leží od desítek až po zhruba 120 milionů tun uhlí u Orlové, informuje web iRozhlas.cz.
Jak iRozhlasu řekl geolog společnosti Diamo Matěj Fuka, zdaleka největší zásoby se skrývají v Beskydech. „Ve frenštátském ložisku, konkrétně v ložisku Frenštát-východ a Frenštát-západ, které se nikdy nevykopalo, zůstává asi 1,5 miliardy tun,― uvedl.
Podzemí se bude postupně zaplavovat. Přístup k uhlí pak už bude podle Fuky v podstatě jen teoretický. „Někdo by řekl, že tou vodou to může být konzervováno, ale myslím si, že dosažitelnost uhlí zůstává science fiction,― doplnil. Uhlí tak podle něj zůstane spíše definitivně nedostupné. Mimo jiné, od roku 1770 se podle statistik Diamo v celém ostravsko-karvinském revíru vytěžilo zhruba 1,7 miliardy tun černého uhlí — tedy méně, než kolik nyní zůstává pod povrchem.
Jistá, byť omezená, možnost budoucí těžby se ale podle starších průzkumů rýsuje směrem k polským hranicím. „Uhelná pánev tam pokračuje až do Polska a teoreticky by tam mohla existovat nějaká možnost další těžby,― řekl Fuka.
Poptávka po černém uhlí v Česku i celé Evropě klesá zejména kvůli přechodům na jiné, čistší zdroje energie. V Česku by po konci těžby uhlí černého v příštím roce každopádně ještě měla pokračovat těžba uhlí hnědého na Chomutovsku a Sokolovsku. A to dle současných odhadů do začátku třicátých let. Hnědé uhlí je totiž i nadále důležitou surovinu, co se výroby elektřiny především týče. Právě to společně s nepřipraveností průmyslu na zelenou transformaci jsou mimo jiné hlavní důvody, proč Česko momentálně patří mezi z nejzasažitelnějších zemí Green Dealem. Více psali zde.
Zdroj: https://www.echo24.cz/a/HjG7A/zpravy-domov-dve-miliardy-tun-cerneho-uhli-pravdepodobne-zustanou-navzdy-v-podzemi
Pro vlastní potřebu vlasteneckých organizací připravil P. Rejf,
prosinec 2023 http://www.conematevedet.cz/Index.htm
