Jak dlouho se hraje za kulisami o konání sjezdu tzv. Sudetoněmeckého landsmanšaftu na území České republiky?
Problémem byla a dosud je tzv. Česko-německá deklarace.
Do našeho politického života se Česko-německá deklarace (ČND), uzavřená mezi ČR a SRN v roce 1997, měla, zvláště některá její ustanovení, po letech znovu vrátit. Byl jí a dosud je přisuzován zvláštní význam. Významný pokus o její oživení můžeme spatřovat v tzv. Táborském manifestu, přijatého v Táboře 26. října 2019 účastníky manifestace ke 101. výročí vzniku ČSR. Jeho obsah celkově je velmi přijatelný, lze s ním, až na uvedenou výjimku, souhlasit Jeho „Achillova pata“ jej však silně negativně poznamenává. Buďme konkrétní! Následná citace je toho důkazem.
„Požadujeme – aby vláda ČR neumožnila konání sudetoněmeckých sněmů na území ČR a takovou činnost sudetoněmecké kanceláře v Praze a prosudetských spolků v ČR, která nebude v souladu s Česko-německou deklarací z 21. 1. 1997.“
Táborský manifest, srozumitelněji řečeno, požaduje aby vláda ČR umožnila „konání sudetoněmeckých sněmů na území ČR a takovou činnost sudetoněmecké kanceláře v Praze a prosudetských spolků v ČR, která bude v souladu s Česko-německou deklarací z 21. 1. 1997.“
Dejme si tuto silně problematickou část Táborského manifestu do určitých souvislostí, které se nabízejí Bez těžkosti ji spojíme s oficiálními úvahami tzv. Sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) a jeho vůdce, B. Posselta o možnosti, že některý z příštích sjezdů SL by se mohl konat v České republice. Samozřejmě jeho konání by mělo být řádně zajištěno a připraveno. Proto účastníci výše uvedené vlastenecké manifestace již ve větším časovém předstihu požadují na vládě, aby umožnila konání sjezdu SL na našem území, pokud bude SL vyvíjet činnost souladnou s ČND.
Takže v tomto případě SL nejde jen o pouhé pozvání nějakého starosty či primátora českého města, ale o zajištění pozitivního stanoviska i samotné vlády ČR ke konání sjezdu SL v ČR. A tento požadavek kladou vládě dokonce čeští vlastenci. Co více může si SL přát?
Abychom Trojského koně z Táborského manifestu vytáhli, nabídli jsme ve výše uvedené citaci provedení jen několik slovních změn. Lehce lze slova „s Česko-německou deklarací z 21. 1. 1997“ vypustit a nahradit je následujícími slovy: „s českým právním řádem a normami mezinárodního práva“. Pak zní tento odstavec takto: „Požadujeme – aby vláda ČR neumožnila konání sudetoněmeckých sněmů na území ČR a takovou činnost sudetoněmecké kanceláře v Praze a prosudetských spolků v ČR, která nebude v souladu s českým právním řádem a normami mezinárodního práva.“
Dosud však ti, kteří stáli a stojí za Táborským manifestem, jsou jeho tvůrci nebo fandové jeho dosavadního znění, nepřistoupili na námi navrhovanou změnu. Zaznamenali jsme, že několik jednotlivců se vyjádřilo souhlasně k námi navržené změně, ale tím celý problém usnul. Faktem je, že námi navržené znění by neumožnilo konání sjezdu SL v ČR, poněvadž SL porušuje letitě náš právní řád i normy mezinárodního práva. A to je zřejmě důvod, proč tito fousové, kteří se vydávají za vlastence, kladou dosud odpor proti námi navrženým změnám. Je nám jich líto. Litujeme i ty, vlastence, kteří manifest podepsali, aniž by do současnosti odvolali svůj podpis. Dnes totiž Trojský kůň v Táborském manifestu ve své Achillově patě skrývá časovanou nálož. Vybuchne či bude včas zneškodněna? To záleželo na nás všech, na našem úsilí. Trojsky kůň byl zřejmě přetažen v čase a v nové podobě do podobných aktivit. O dalších akcí, které by zákulisně usilovaly, o úspěch století, o uspořádání sjezdu SL na našem území, bohužel nic nevíme.
Ale přejděme k současnosti. Jaké věci se dějí? Někteří naši dobráci píší „Sudetoněmeckému landsmanšaftu“(SL), aby nekonal sjezd v ČR, jehož konání je stanoveno na květen 2026. Kromě toho, že svým dopisem de facto uznali existenci SL, a to i jeho tzv. právo na vlast, jistě nemohou čekat, že sudeťáci se za své protičeské činy zastydí a omluví se za vše, co proti nám činili a dosud činí a že se zřeknou práva na vlast, jež si sami, bez jakéhokoliv podkladu v mezinárodním právu, nadělili.
My však můžeme využít části textu Táborského manifestu k tomu, abychom požádali naši vládu, aby konání sjezdu SL v Brně či kdekoliv jinde v republice nepřipustila, pokud činnost SL a činnost prosudetských spolků v ČR nebude souladná s normami mezinárodního práva s českým právním řádem.
Nyní však k další významné funkci, kterou dodnes Česko-německá deklarace plní.
Když se obrátíte na vládu ČR, na Ministerstvo zahraničních věcí ČR s peticí, otevřeným dopisem či jinou písemnou formou, v níž poukazujete na mnohaleté protičeské útoky, v níž nás landsmani či dokonce někteří němečtí ústavní činitelé a politici viní ze zločinů proti lidskosti, válečných a dokonce genocidních zločinů, a požadujete, aby vláda ČR, MZV ČR proti tomuto hrubému osočování republiky a jejích představitelů protestovaly, kdy požadujete, aby přestaly z německé strany útoky proti dekretům prezidenta republiky, kdy požadujete, aby Německo konečně nám začalo platit reparace, které nám dluhuje, a v dalších a v dalších podobných případech, dozvíte se mnoho zajímavého.
Především narazíte na závoru, vysokou hráz nyní již s mnoha trhlinami v její stavbě, která se jmenuje ČND. V odpovědích na naše podání, MZV ČR, zčásti i vláda ČR, uvádějí:
V této souvislosti je dále relevantní politický závazek z Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z 21. ledna 1997. V části IV. této deklarace oba státy prohlásily, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti. V tomto duchu obě strany od té doby důsledně postupují.“
Našim cílem je dosáhnout toho, aby konečně bylo pravdě učiněno zadost. Z ČND neplynou pro nás žádné závazky z důvodů, které uvádíme. Vždyť v době nedávné znovu s velkou intenzitou rozjel SL a někteří němečtí činitelé akci proti dekretům prezidenta republiky a ČND, která i pro ně představuje závoru nevznášet proti nám politické a právní požadavky z minulosti, je pro ně jen nějakým zaříkávadlem, které má zřejmě platit jen pro českou stranu. A co požadavek SL na původní vlast?
S výše uvedeným tvrzením MZV ČR samozřejmě nesouhlasíme. Uvádíme vytrvale v našich podáních důkazy, které naše stanovisko podporují. Stále je opakujeme a vždy o nějaký důkaz rozšíříme. A z nich dále vyvozujeme, že Německo, nejen SL, ale i někteří němečtí politici a ústavní činitelé, dlouhá léta ustanovení ČND hrubě porušují a nadto jsou i ustanovení ČND, která jsou rozporná s ustanoveními mnohostranné mezinárodní smlouvy, např. s Pařížskou dohodou o reparacích, s Postupimskou dohodou a proto jsou, jak jsme přesvědčeni, nulitní od samého počátku.
Takže lze úspěšně tvrdit, že činnost SL a řady německých politiků porušuje v mnohém především Postupimskou dohodu a Pařížskou reparační úmluvu, že tudíž je rozporná nejen s normami mezinárodního práva, ale i českým právním řádem.
Vzhledem k uvedenému lze dovodit, že vláda ČR by neměla dovolit konání květnového brněnského sjezdu SL v roce 2026.
Dr. O. Tuleškov
Převzato z webu České národní listy
