Česká šlechta
21. červen 1621 – den, kdy se udavačství českých „šlechticů“ stalo velkým byznysem.
Před 405 lety, v časných ranních hodinách, stál kat Jan Mydlář na Staroměstském náměstí s mečem v ruce. Za pár hodin měl useknout 27 hlav českým pánům, rytířům a měšťanům. My dnes víme, že mnozí z nich tam stáli také díky svým vlastním lidem.
„Kdo udá rebelanta, dostane třetinu až polovinu jeho majetku.“ Tak znělo nařízení císaře Ferdinanda II. z 2. února 1621.
A vlastní lidé začali udávat jako nikdy předtím a nikdy potom.
Konfiskační komise knížete Karla z Lichtenštejna (však už PP jednal s jeho potomky) pracovala rychle a efektivně. Už v prvním roce po Bílé hoře přijala přes osm tisíc udání. Nebylo to jen o penězích, ale také o pomstě, závisti a strachu. Kdo neudával, mohl být sám udán.
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, autor cestopisu a barokní skladatel, šel na popravu díky svému švagrovi Janu z Vřesovic. Ten za to dostal Harantova panství Pecka a Staré Hrady.
Václav Budovec z Budova, autor Antialkoránu, byl udán sousedy z Třeboně. Ti chtěli jeho dům v Praze a slavnou knihovnu.
Jan Jessenius, rektor Karlovy univerzity a autor první veřejné pitvy v Praze, měl smůlu. Udal ho vlastní bývalý student, který se jen chtěl zalíbit jezuitům.
Z 27 popravených mělo prokazatelné místní udání nejméně devatenáct z nich.
Nejrychlejší cestou k bohatství v českých zemích 17. století se stalo udavačství.
Jiří Zavřel ze Závrat získal jedenáct vesnic.
Václav Štěpánek z Vydří sedm panství.
Vilém z Vřesovic udal vlastního tchána a švagra a získal jejich statky v okolí Brna.
Po Bílé hoře vznikla nová vrstva českých tzv. „šlechticů“, kteří své tituly a majetky postavili doslova na udáních. Mnohé z těchto rodů přežily až do 20. století. A lid se jim nyní začíná klanět.
Nejznámější příklady udavačských rodů, které přežily.
Lobkowiczové
Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkowicz byl přímo v konfiskační komisi a osobně rozhodoval o majetcích popravených. Dnes jsou jednou z nejbohatších šlechtických rodin v ČR.
Černínové
Heřman Černín se přímo podílel na zabavování majetku po Harantovi a Jesseniovi. Dnes jejich rod vlastní zámek Jemniště.
Kinští
Radslav Kinský aktivně spolupracoval s Lichtenštejnem na konfiskacích. Dnes mají zámky Choceň a Karlova Koruna.
Tyto rody se během staletí „očistily“ a staly „vlastenci“. Ale jejich majetkový základ z let 1621–1650 je dobře zdokumentovaný v archivech, zejména v Národním archivu, fond Konfiskace 1620–1650.
Bitva na Bílé hoře, znamenající likvidaci skutečné české šlechty – ne té dnešní zlodějské – se stala počátkem českého zotročení.
JF
