Vzpomínka na historika Dr. Jana Tesaře

Narodil se 2. června 1933 ve Skutči, zemřel 16. června 2025 v Brezové pod Bradlom.

Jeden mladý československý Němec, odněkud ze severních Čech, jehož jméno si bohužel nepamatuji, se dostal s wehrmachtem do Běloruska. Seznámil se tam, myslím někde v polní kuchyni, s dívkou, která jej převedla k partyzánům. Bojoval společně s nimi v týlu proti nepříteli, ale jejich skupina byla obklíčena a zlikvidována, nikdo z ostatních prý nepřežil. Náš Němec se však zachránil a podařilo se mu projít frontu na sovětskou stranu, kde byl zadržen. Podrobili jej výslechu, historku mu neuvěřili, svědkové nebyli a on se stal německým válečným zajatcem. Po propuštění ze zajetí se ocitl opět v Československu, odkud byl odsunut do sovětské zóny, pozdější NDR.

Již nevím, jak jej Jan Tesař objevil, ale partyzánské hnutí bylo vždy celoživotním zájmem Janova bádání – vždyť pocházel z rodiny odbojářů. O osud našeho hrdiny se začal zajímat a díky svým kontaktům se sovětskými historiky vypátral, že velitel zmíněné partyzánské skupiny též přežil a historku našemu Němci dosvědčil.

Zásluhou Jana Tesaře byl náš německý hrdina pozván do Sovětského svazu, kde obdržel státní vyznamenání. Nebýt Janova vyprávění, tak bych si myslel, že je to nějaká moderní pohádka.

Jan Příbaň
lékař a publicista, místopředseda ČSMF

PS: O tom, co by si dnes Jan Tesař myslel o setkání sudetských Němců v Brně, raději pomlčím. Kdybychom Janovy tělesné pozůstatky nerozptýlili, tak by se zřejmě obracel v hrobě.