Sudeťáci by chtěli být v Brně zase doma
Pozvání brněnským „kulturním a společenským sdružením“ Meeting Brno přitom sice ihned vyvolalo ohlas, avšak jinak nastalo příslovečné ticho před bouří, které příliš nenarušily ani paralelní protesty v Praze a Brně 25. října, za účasti více než stovky účastníků jen v Brně. V řadách účastníků byla zastoupena plejáda spolků a hnutí vlasteneckého zaměření, které svorně potvrdily souhlas s „Deklarací proti sjezdu Sudetoněmců v Brně“, iniciovanou Klubem českého pohraničí.
Pro připomenutí, hlavně mladším nepamětníkům:
Události nabraly spád 10. a 11. listopadu dvěma jinak nenápadnými akcemi. Nejdříve 11. dopoledne „mezinárodní“ konferencí 120 let Moravského vyrovnání a Evropa zítřka a hned na ni navazující dvoudenní konferencí Literární Atlantida se vynořuje – pocta Jürgenu Serkemu. Schválně, co to komu říká?
Obě akce však zasluhují pozornost. Pořadatelem obou těsně spjatých akcí je totiž stejná organizace: Německý kulturní spolek – Brněnský region. To by ještě tolik nepoutalo pozornost, kdyby se na letáku k první akci neobjevilo také Sudetoněmecké krajanské sdružení (SDL) a Sudetoněmecká rada a na programu obou neměl své projevy osobně představitel SDL Bernd Posselt!
To už je pádným důvodem ke zbystření. Při pátrání po podrobnostech akcí pak nepřekvapila aktivní účast jednak dalších představitelů německých a „českých“ proněmeckých organizací a také sponzorování německými organizacemi jako je např. tzv. Dům německého východu nebo Česko-německý fond budoucnosti. Ale asi to nestačilo, protože na letáku ke dvoudenní konferenci přiznávají finanční podporu také Jihomoravský kraj a město Brno (s osobní záštitou primátorky Vaňkové). Do akcí byla zapojena Masarykova univerzita, Meeting Brno, nepřekvapuje partnerství České televize, ale zapojilo se i Moravské zemské muzeum! Navzdory tolika úsilí a vynaložených peněz (také z našich veřejných kapes) však byla dle očitých svědků účast povzbudivě minimální. Dopolední konference určitě ne více než patnáct posluchačů a ani účast následné konference nebyla podobně nijak oslnivá. Ostatně z první akce je pořízen záznam, dostupný na Youtube kanále TV Bureš a další dílčí záznamy kolují internetem.
Co obě akce přinesly? Z pohledu českých občanů vlastně nic nového. V podstatě naprosto běžné hrubé zneužití akademického prostředí a zástupných témat ze strany SDL a jejich českých kolaborantů (za všechny viz Petr Pithart či Daniel Herman) k dalšímu ventilování zášti, touhy po revanši a dovolávání se „nápravy křivd“ počínaje zrušením tzv. Benešových dekretů.
Tentokrát jako maska posloužilo jednak výročí aktu tzv. Moravského vyrovnání a jednak připomenutí naší populaci jinak v podstatě neznámého německého novináře a „literárního objevitele“. V obou případech mělo však pozvanému publiku zřejmě dojít, jak obrovskou ztrátu utrpěli Češi a česká kultura „zločinným vyhnáním“ tzv. „Sudetských Němců“, kteří byli přece tvůrci státu a nositelé věd a umění… Trochu kontraproduktivně tomuto obsahu politicky motivovaných projevů vyzněla sdělení akademiků, kteří byť se drželi téma analýzy události před 120 lety vyjevili, že v jádru už tehdy šlo o rakouským císařem nevyhnutelně akceptovaný výsledek oprávněné národnostní vzpoury českojazyčné většiny proti německé vládnoucí menšině, pokud nechtěl riskovat rozhoření doutnající hrozby národnostního násilného rozkolu a zrovna v jeho průmyslově nejrozvinutější, tj. nejcennější zemi monarchie a potenciální rozpad Rakouska-Uherska v mezinárodně politickém prostředí počátku 20. století. Jako obvykle byla však zcela pominuta podstata staletí trvajícího nesmíření mezi Čechy a Němci a zejména neakceptace Němců se vznikem ČSR 1918.
Nebyli to však Češi, ale Němci, kteří pak později v roce 1938 páchali vojenskou velezradu sabotážemi a nenastupováním vojenské služby v čs. armádě a bojem ve freikorpsech (na 70 tisíc čs. Němců!). Proto také Němci nebyli po válce odsunuti pro svůj jazyk a národnost, ale pro velezradu a vlastizradu na ČSR a to z vůle vítězných mocností IIWW! Dekrety byly jen promítnutím této vůle do práva obnovené ČSR a umožňovaly setrvat v republice čs. Němcům (i Maďarům), kteří se proti I. ČSR neprovinili. A nebylo jich málo!
Tím však listopadové události na sudetské téma v Brně neskončily. Poté, co členové KČP využili příležitosti a přímo při akcích předali do rukou Bernda Possselta, Petra Pitharta, Daniela Hermana, Milana Uhdeho a dalších, kopie „Deklarace proti sjezdu Sudetoněmců v Brně“ a předseda MěV KSČM Brno deklaraci veřejně předal primátorce města Brna na schůzi jeho zastupitelstva, spustil Meeting Brno protiakci, kterou je „Petice podporující konání tradičního setkání Sudetoněmeckého krajanského sdružení v květnu 2026 v Brně“.
O podpis petice je na webu lákáno tím, že „Půjde o první setkání po válce vyhnaného německojazyčného obyvatelstva v původní vlasti. Iniciativa navazuje na dlouhodobou cestu smíření mezi Čechy a sudetskými Němci a jejím cílem je nabídnout důstojný rámec dialogu právě tam, kde se naše společné dějiny odehrávaly.“ Už jen z tohoto krátkého textu je zřetelná závažná lživá manipulace, tkvící především v SDL vytrvalém trvání na výhradní správnosti jeho výkladu dějin, ve kterém mají „zločinně vyhnaní“ Němci „právo na návrat do vlasti“ při odmítání jakkoli historicky podložené důvodnosti a alespoň omluvy. Na základě již desítek let zkušeností proto nelze věřit podbízivým proklamacím SDL a jeho českých pomahačů, že 76. sjezd SDL bude „rámcem otevřeného dialogu“ pro česko-německé smíření na bázi proklamovaného partnerství … Jako obyčejně bude otevřen jen těm „českým“ přátelům, ochotným s vlky výti (otázkou je za co?)
Napadají mě dvě možnosti. Tou první jsou důvody zištné, které rozhodně neomlouvají, jsou však jakž takž pochopitelné. Tím druhým je hloupost, umocněná do populace implantovanou iracionální rusofobií, umožňující mnohým jednoduše překlenout neznalost historie, odsuzující k jejímu opakování, například v obdobě „řešení české otázky“ ze strany nacistického Německa. Nemám žádné povědomí o tom, že by kdokoli z odsunutých Němců se záměrem faktického vyhlazení Čechů nesouhlasil …
Buďme proto ve střehu a svorní při boji o svou vlast!
napsal Václav Fišer
Převzato z webu novarepublika.cz
