SNP není mrtvá historie
Češi a Slováci si znovu společně připomněli boj proti fašismu.
Vzpomínková cesta podtrhla význam Slovenského národního povstání, protifašistického odboje, potřeby dál rozvíjet česko-slovenskou vzájemnost i význam osobních vazeb mezi členy a příznivci KČP z celé republiky. Zdůraznila také nutnost spojit široké vrstvy levice k obraně proti zavlečení našich národů do válečných konfliktů.
Slovenské národní povstání nepatří jen do učebnic dějepisu. Je součástí společné historické paměti Čechů a Slováků a připomínkou doby, kdy se lidé různých národností dokázali postavit nacismu se zbraní v ruce. Právě tuto tradici připomněla ve dnech 4.–6. září vzpomínková cesta na Slovensko, kterou uspořádala Středočeská krajská rada Klubu českého pohraničí plk. Ing. Jiřího Vrzala ve spolupráci s Národní radou KČP.
Osmačtyřicet účastníků z různých částí České republiky se vydalo po místech spojených s protifašistickým odbojem, Slovenským národním povstáním i složitým poválečným obdobím. Stejně jako každý rok se cesta uskutečnila i letos, a to již pětatřicátým rokem. Nešlo přitom jen o cestu za minulostí. Smyslem celé akce bylo také obnovovat, posilovat a vytvářet nové kontakty mezi českými a slovenskými vlasteneckými, protifašistickými a mírovými silami a budovat platformu širokých vrstev proti bezhlavému zbrojení.
Paměť, která překračuje hranice
První zastávkou byla Dubnica nad Váhom, kde se čeští účastníci setkali se členy Klubu českého pohraničia Stredné Považie. Právě podobná osobní setkání mají význam, který nelze měřit pouze počtem položených věnců nebo absolvovaných kilometrů. Česko-slovenská vzájemnost totiž nevzniká na konferencích a v diplomatických prohlášeních. Žije především prostřednictvím konkrétních lidí, jejich osobních vztahů a ochoty pokračovat v tom, co vytvářely předchozí generace.
V Krasňanoch si účastníci připomněli oběti poválečných střetů s banderovskými sotněmi. Pietního aktu se společně s námi zúčastnila delegace vedená předsedou KSS Jozefem Hrdličkou, místopředsedou Lukášem a Peterem Dinušem. Na Strečně a ve Varíně vzdali čest francouzským a československým partyzánům bojujícím v období Slovenského národního povstání. V Topoľčiankách následovalo uctění památky obětí druhé světové války a represí spojených s potlačením SNP.
Právě mezinárodní rozměr protifašistického boje stojí za připomínání. Proti nacismu nebojovali pouze Slováci. Po jejich boku stáli Češi, Moravané, Francouzi i příslušníci dalších národů. Spojoval je odpor proti okupaci, rasismu, násilí a představě, že jeden národ má právo ovládat druhý.
A to je poselství, které neztratilo nic ze své aktuálnosti.
Společná cesta spojila KČP napříč republikou
Celá akce však měla ještě jeden důležitý rozměr, který při pohledu na program pietních zastávek nemusí být na první pohled patrný. Do společného autobusu usedli členové a příznivci KČP z různých částí České republiky. Tři dny strávené společně – při cestě, pietních aktech, besedách i neformálních setkáních – vytvořily prostor pro osobní poznávání, výměnu zkušeností a navazování kontaktů, které běžná schůze nebo jednorázová veřejná akce jen těžko nahradí.
Právě společná setkání u oběda, večeře či snídaně podle organizátorů výrazně prohloubila vztahy nejen mezi samotnými členy KČP, ale také mezi členy a příznivci klubu. Z vyhodnocení akce zároveň vyplývá, že cesta přinesla konkrétní impulzy k další klubové činnosti, k zapojování dalších lidí a ke vzniku nových organizačních vazeb.
Tento vnitřní rozměr má pro podobné vlastenecké organizace zásadní význam. Tradice, historická paměť ani veřejná činnost nemohou dlouhodobě stát jen na usneseních a formálních strukturách. Potřebují živé společenství lidí, kteří se znají, důvěřují si a dokážou spolupracovat napříč okresy a kraji. Slovenská cesta tak nebyla jen připomínkou společných dějin Čechů a Slováků, ale také příležitostí posílit soudržnost samotného klubu v celé republice.
Vlastenectví není minulost
Dnes bývá vlastenectví někdy líčeno jako něco překonaného nebo dokonce podezřelého. Přitom právě zkušenost druhé světové války ukazuje, jak nebezpečné může být, když národy ztratí možnost rozhodovat samy o sobě a když o jejich budoucnosti začnou rozhodovat mocenské zájmy.
Právě z tohoto pohledu má česko-slovenská spolupráce zvláštní význam. Češi a Slováci spolu prožili velkou část moderních dějin. Společně budovali Československo, společně čelili nacismu a společně obnovovali po válce svou zemi. Dnešní státní hranice tuto historii nemohou vymazat.
Topoľčianky jako místo historie i současného setkání
Významnou součástí programu byla návštěva Topoľčianek, která navázala na dlouholeté družební vztahy sahající až do roku 1957.
Vedle pietní části zde dostal prostor také dialog o současnosti a historii. Diskusního večera se zúčastnil slovenský publicista, politolog a politický analytik doc. Eduard Chmelár společně s Ing. Dianou Štrofovou, někdejší poslankyní Národní rady Slovenské republiky a bývalou státní tajemnicí slovenského ministerstva zahraničních věcí.
Diskuse ukázala, že o témata národní identity, míru a novodobého liberalismu včetně soudržnosti česko-slovenských vztahů je stále zájem.
Historický rozměr pobytu v Topoľčiankách doplnila beseda věnovaná československým prezidentům, kteří zde pobývali, zejména Tomáši Garrigue Masarykovi. Bývalý ředitel místní základní školy Dr. O. Valach účastníkům přiblížil také historii odboje a bojů v okolí Topoľčianek během druhé světové války.
Proti zapomínání i přepisování dějin
Pietní akty mají někdy pověst formálních ceremonií. Jejich skutečný smysl je však mnohem hlubší. Každá generace se totiž musí znovu rozhodnout, zda bude zkušenost předchozích generací považovat za důležitou.
Dějiny nejsou jednou provždy uzavřeny v muzeích. Neustále se o ně vede spor. Mění se důrazy, některé osobnosti mizí z veřejné paměti a jiné jsou naopak stavěny do popředí. O to větší význam mají občanské aktivity, které připomínají konkrétní místa, konkrétní oběti a konkrétní lidi, kteří se postavili fašismu, jenž dnes opět sílí.
Levice by v tomto směru neměla přenechávat pojem vlastenectví pravici. Sociální spravedlnost a vlastenectví nejsou protiklady. Člověk může hájit práva pracujících, sociální stát i mír a současně chtít zachovat národní svébytnost, historickou paměť a demokratické právo občanů rozhodovat o budoucnosti své země.
Stejně tak nelze boj proti fašismu oddělit od otázky míru. Generace, která zažila druhou světovou válku, dobře věděla, jakou cenu mohou mít militarismus, nacionalistická nenávist a mocenské soupeření. Připomínat její zkušenost proto znamená připomínat také odpovědnost dnešní Evropy zabránit tomu, aby se podobná tragédie opakovala.
Česko a Slovensko mají stále mnoho společného
Jedním z nejdůležitějších výsledků celé cesty proto nebyly jen samotné pietní akty ani nové kontakty na slovenské straně. Stejně významné bylo prohloubení vztahů uvnitř české výpravy – mezi členy a příznivci KČP z různých koutů republiky. Právě taková osobní soudržnost vytváří základ, na němž lze stavět další společné akce i dlouhodobou klubovou práci. Organizátoři chtějí na letošní zkušenost navázat i v příštích letech.
Je to správná cesta.
Politika může národy rozdělit během několika měsíců. Obnovení důvěry mezi lidmi potom může trvat celé generace. Češi a Slováci mají v tomto směru mimořádnou výhodu: navzdory rozdělení společného státu mezi nimi zůstalo množství kulturních, rodinných i osobních vazeb.
Je třeba je rozvíjet, nikoli oslabovat.
Vzpomínka na Slovenské národní povstání proto není nostalgickým návratem do minulosti. Je připomínkou, že svoboda nebyla samozřejmostí, že za ni lidé platili vlastními životy a že národní svébytnost může být spojena se solidaritou mezi národy.
Právě v tom může být odkaz SNP pro dnešek nejsilnější – stejně jako v jasném postoji k výrokům Posselta a k postojům jeho landsmanšaftu.
Ne v prázdných frázích. Ne v přepisování historie podle momentální politické potřeby. Ale v úctě k těm, kteří bojovali proti fašismu, v obraně míru a v přesvědčení, že Češi i Slováci mají právo zachovat si svou identitu, svou historickou paměť a svou vlastní cestu.
A také v prostém poznání, že dobré vztahy mezi našimi národy ani pevné vztahy uvnitř vlasteneckého hnutí nevytvoří žádná instituce za nás. Musíme je vytvářet sami.
Zpracováno na základě vyhodnocení vzpomínkové akce Středočeské krajské rady KČP a Národní rady KČP, září 2026.
