Prohlášení ČSMF k situaci na Slovensku

Československé mírové fórum vyjadřuje hluboké znepokojení nad současnou napjatou situací v bratrské Slovenské republice.

Její vláda uveřejnila informace o přípravách „barevné revoluce“ s cílem svrhnutí legitimní vlády, která vyšla z vůle většiny slovenských občanů v posledních parlamentních volbách.

 

Obecně

Československé mírové fórum vychází z oficiálních informací zveřejněných vládou a presidentem SR. Po zkušenostech s minulými akcemi politického, ekonomického a v případě potřeby i vojenského nátlaku na nepohodlné vlády v Evropě i mimo ni, v neposlední řadě i s atmosférou zloby, zastrašování a politické inkvizice v České republice, jejíž vláda je plně integrovaná do panující transatlantické politické agendy, musí brát varování slovenské vlády vážně.

Aby nedošlo k nedorozumění. Bezesporu existují občané s jiným názorem než vláda, která je právě u moci. Jejich veřejný projev, slovem i prostřednictvím účasti na demonstraci, je v demokratickém a právním státě zcela legitimní a garantován jeho ústavou. Pokud se na takových protestech organizačně, finančně a (nátlakově) politicky podílí cizí mocnost, skupina států, nadnárodní korporace / zájmové skupiny, potom se nejedná o legitimní veřejné vyjádření kritického názoru, ale o protiústavní aktivity, o státní převrat. Z pohledu na snahy české vlády protlačit „paragraf o vnitřním nepříteli a nepřátelských aktivitách v zájmu cizí moci“ se její starost o osud demokracie na Slovensku jeví zcela absurdní. Podíváme-li se zpětně na průběh kyjevského puče na přelomu let 2013 / 2014, potom v něm najdeme všechny aspekty násilného převratu za přímé asistence cizí moci, v tomto případě USA a EU, jejichž zástupci a poslové se bez zábran procházeli mezi demonstranty na Majdanu. Vše je známé, vše zcela oficiálně dokumentované (příklad z mnohých: Ukraine-Krise: Transkript des durchgesickerten Telefonats zwischen Nuland und Pyatt – BBC News ), přičemž je nutné podotknout, že převrat na Ukrajině byl fakticky jen brutální variantou stejných scénářů v jiných zemích.

Poznámka k následnému textu: z důvodu přehlednosti textu je k označení výše popsaných aktivit výrazu „ulice“. Slovo se v žádném případě nevztahuje na demonstrace na základě ústavních práv a občany, kteří tohoto práva využívají.

 

Právní stát versus politická svévole

Takzvané atlantické ‚společenství hodnot‘ stojí podle vlastní definice na principech právního státu, demokratické volby a svobodě slova. Jistě není potřeba jednotlivé aspekty rozvádět, za všechny pouze následující: výsledek svobodných voleb je nutné respektovat. Tyto ústavní principy jsou minimálně pro transatlantické společenství za obecně platné (universální) a tedy závazné, při jejich aplikaci ovšem postupuje zcela účelově, podobně jako   při údajné „ochraně lidských práv“ v mimoevropských zemích. Z vlastní definice práva v USA a EU, které platí buď pro všechny (Francouzská revoluce: svoboda, rovnost před zákonem, bratrství / solidarita a soudržnost) nebo pro nikoho tedy musí vyplývat následující.

 

Varianta první:

Zmínili jsme Francouzskou revoluci, tedy zůstaneme v její domovské zemi.

Nespokojení občané musí počkat do příštích voleb, aby politiku státu demokratickou většinou korigovali. A to bez ohledu na masové protesty v zemi (Francie a Žluté vesty) i dlouhodobý pokles občanské důvěry v prezidenta (E. Macron) a jeho vlády na dvacet a méně procent. V takovém případě to musí bezezbytku platit i pro Slovenskou republiku (silové zahraniční vlivy ponechme stranou).

 

Varianta druhá:

Nespokojení občané Slovenské republiky, podle výsledku posledních parlamentních voleb menšina, mají navzdory ústavně definované proceduře změny vlády morálně-politické právo, ba dokonce „demokratickou“ povinnost aktuální vládu nátlakově, ba násilně „odstranit“a umožnit tak vládu „správné cesty“.

Pokud by tomu tak bylo, potom musejí mít stejné právo masové dlouhodobé demonstrace v Paříži a dalších francouzských městech (a dalších zemích EU na západ od Šumavy).

 

Závěr

1. Buď má ‚ulice‘ a její zahraniční dobrodinci právo mimoústavní „korektury“ demokratických voleb všude nebo nikde.
2. Jaká instance rozhoduje o tom, kdo má právo a kdo ne? Odvolání na morálku znamená opustit půdu procedurální demokracie a vstup na půdu politické metafyziky. V posledku o tom nerozhoduje mravní, ale mocenský imperativ.

 

Z výše uvedeného vyplývá:

–  ČSMF je solidární s legitimní vládou Slovenské republiky, protože je na straně ústavnosti, respektování demokratických procesů a proti tunelování právního státu.

– ČSMF se rozhodně staví proti aktivitám zahraničních subjektů, které zneužívají občanské protesty v těch zemích, které se nenachází v jedné linii s vedoucí agendou Evropské unie a Severoatlantického paktu.

 

 

Za Československé mírové fórum

 PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D. / Petr Schnur, M.A.

 Praha / Hannover  27.1.2025

---