Podíl českých a slovenských Němců na transferovaných po válce do Německa
Vysídlení německého obyvatelstva z východní a střední Evropy po druhé světové válce bylo nucené přemístění přibližně 13–15 milionů Němců, přičemž z Československa bylo odsunuto přes 2,17 milionu osob.
Podíl českých a slovenských Němců na transferovaných po válce do Německa činil 16,6 % na celkovém počtu odsunutých Němců z východní Evropy.
Definitivní souhlas velmocí s transferem Němců vzbudil v československé společnosti pocit vítězství a byl přijat se značným zadostiučiněním. I vláda ve svém usnesení z 3. srpna 1945 konstatovala, že Spojenci rozhodli o transferu „beze zbytku“, spolupráci se Spojeneckou kontrolní radou však vnímala s obavami z průtahů. Problematicky byl vnímán i odstavec závěrečné zprávy týkající okamžitého zastavení odsunu.142 Německou stranou byla v průběhu let napadána Závěrečná zpráva, zejména již zmiňovaný XIII. článek, který je podle nich není v souladu s mezinárodním právem. Bylo namítáno, že daná zpráva nebyla ratifikována žádným signatářským státem a neplnila ani účel mírové smlouvy, jelikož zástupci poraženého Německa nebyli přítomni. Němečtí právníci proto zastávají stanovisko, že Postupimská dohoda je mezivládní dohodou zavazující pouze státy, které k ní přistoupily, a nikoliv mezinárodní smlouvou.
Zpochybňována byla také nepřesnost formulace XIII. článku („lex imperfekta“) s různým výkladem. Na základě výkladu tohoto článku se měl podle německých kritiků transfer aplikovat pouze na Němce, kteří se přistěhovali na území republiky, až po Mnichovu a během okupace.
Český právní pohled je ale odlišný, protože Postupimská dohoda měla zavazovat i budoucí Německo, jelikož velmoci jednaly jménem Německa během Postupimské konference. I v nálezu Pl. ÚS 14/94 Ústavního soudu je doslova uvedeno „německý stát neexistoval“. V červnu 1945 byla podepsána Spojenci deklarace, kde prohlašovaly, že přebírají v Německu nejvyšší moc z důvodu absence ústřední vlády, která by zachovala pořádek.
Lze se tak domnívat, že v Německu tak po 8. květnu 1945 došlo k tzv. debelaci, což znamená úplné zničení státu v souvislosti s prohranou válkou. Takže Postupimská dohoda Německo zavazuje. S tímto názorem však část právníků nesouhlasí (zejména v Německu), s poukázáním na to, že nebyla naplněna skutková podstata debelace.
Připomínají rovněž aby se jednalo o debelaci, je potřeba anektovat území a vedle toho musí dojít k trvalé ztrátě státní moci, což nebyl případ Německa. Anexi Německa Spojenci odmítli, následně došlo v zemi i k obnovení vládních orgánů.
Zajímavé je se podívat na XIII. článek v originálním anglickém znění Postupimské dohody z hlediska lingvistického, jak na to poukazuje Miroslav Potočný. Ve 4 odstavcích je popsáno, jak by mělo proběhnout přesídlení (transfer), ačkoliv přesídlení bylo popsáno třemi odlišnými výrazy.
Nejvíce používaným výrazem je „transfer“, celkem čtyřikrát, následně druhým termínem je „removal“ celkem jednou uvedený. Posledním použitým obratem je „expulsion“, také jednou uveden.
„Transfer“ lze v češtině přeložit jako operaci v přemístění nebo přesídlení osob. Druhý výraz „removal“ lze nejlépe přeložit jako odsun, přestěhování nebo též jako přemístění. Poslední zmiňovaný „expulsion“ jako vyhnání nebo i právně vyhoštění. Lze se tak domnívat, že tak autoři záměrně zachytili jednotlivé fáze transferu.
M. Potočný zastává názor, že slovo „expulsion“ neboli vyhnání není úplně správně použito v souvislosti s transferem, jelikož vyhnání pokládá za jednostranný akt státu spojený s protiprávním jednáním a porušením mezinárodního práva, pokud by bylo konáno svévolně. Nutno zmínit, že určitá část německých historiků a politiků překládá anglické slovo transfer v XIII. článku jako Vertreibung, v překladu vyhnání.
POTOČNÝ, Miroslav. In.: MATĚJKA, Dobroslav. Právní aspekty odsunu sudetských Němců. Vyd. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1996. ISBN 80-85864-19-3. s. 18.
AUTOR: IS 25.srpna 2026 Na 21:01
Další informace též na: web – iportal24.cz
