Mír pro Ukrajinu: Návrh

Návrh mírového plánu pro Ukrajinu (a Rusko) tří hamburských profesorů.

Autoři:

• Prof. Dr. Bernd Lucke (Universita Hamburg)
• Prof. Dr. Reinhard Merkel (Universita Hamburg)
• Prof. Dr. Dirk Meyer (Universita Helmuta-Schmidta / Universita Bundeswehru Hamburg)

Text (český překlad):

1. Veškerá vojenská nepřátelství skončí k určitému datu a vstoupí v platnost příměří. Obě válčící strany garantují, že v oblastech pod jejich kontrolou nebudou operovat žádné polovojenské skupiny.

2. Obě válčící strany se zříkají všech územních nároků na území, která podle mezinárodního práva od roku 1991 patří Ukrajině a v den příměří jsou pod ruskou vojenskou kontrolou. Rusko se také zříká anektovaných území, která jsou v den příměří pod ukrajinskou vojenskou kontrolou. (V případě potřeby může dojít k výměně území malého rozsahu za účelem zaokrouhlení oblasti.)

3. Rusko a Ukrajina usilují o vytvoření jednoho nebo více států s omezenou suverenitou (státy SOS). Tyto státy mají vzniknout na území, které od roku 1991 podle mezinárodního práva patřilo Ukrajině, ale v den příměří je vojensky ovládalo Rusko. Ukrajina a Rusko deklarují svou vůli založit státy SOS ve formě požadované mezinárodním právem. Například ratifikací mírové smlouvy obsahující tento cíl nebo referendem.

4. Ke vzniku států SOS je třeba souhlasu obyvatel tam žijících ve svobodném referendu pod mezinárodním dohledem. Všichni dospělí, kteří legálně pobývali na postižených územích, když byli naposledy pod ukrajinskou správou, mají právo volit. Referendum provádí Organizace spojených národů. Pokud obyvatelstvo nebude souhlasit, mírová dohoda selže. Pokud bude souhlasit, Ukrajina se stáhne z Kurské oblasti a všech ostatních okupovaných ruských území.

5. V referendu si státy SOS dávají také ústavu, která jako neměnný pilíř stanoví princip demokracie se všeobecným, rovným a tajným hlasovacím právem. Nedílnou součástí této ústavy jsou základní práva podle Evropské úmluvy o lidských právech a uznání práv podle Evropské sociální charty. Ochrana soukromého vlastnictví je zásadně zaručena.

6. Státy SOS jsou nezávislé a sebe-určené v organizaci svých vnitřních záležitostí. Vnitřní záležitosti jsou všechny záležitosti týkající se občanského života, které podléhají státní regulaci, včetně finanční suverenity a policejní moci. Občané států SES mají neomezenou svobodu cestování.

7. Státy SES se stávají členy Organizace spojených národů, Mezinárodní agentury pro atomovou energii a připojují se ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní. Mohou se volně připojit k jiným mezinárodním organizacím za předpokladu, že budou sloužit výhradně civilním účelům. Státy SES mohou rovněž volně uzavírat obchodní a investiční dohody mezi sebou nebo se třetími zeměmi.

8. V ostatních záležitostech zahraniční a bezpečnostní politiky mají státy SES až do odvolání pouze omezenou suverenitu. Zejména smluvní závazky se třetími zeměmi vyžadují souhlas Ruska, pokud obsahují ustanovení o bezpečnostní politice. Nastolení plné suverenity později vyžaduje souhlas Ruska.

9. Státy SES mají právo zřídit vlastní ozbrojené síly pro obranu státu. Státy SES uzavírají s Ruskem smlouvu o přátelství, která Rusku uděluje právo rozmístit vlastní jednotky a zbraňové systémy ve státech SES. Na oplátku se Rusko zavazuje bránit státy SES proti vnějším útokům na jejich žádost.

10. Ukrajina (dále jen část pod kontrolou Ukrajiny v den příměří) se buď stane členem NATO, nebo obdrží od NATO rovnocenné bezpečnostní záruky. V druhém případě by pozdější přijetí Ukrajiny do aliance vyžadovalo změnu mírové smlouvy. NATO se zavazuje, že žádné cizí jednotky ani zbraňové systémy nebudou na Ukrajině umístěny ani rozmístěny v jejím vzdušném prostoru. NATO je zproštěno tohoto závazku, pokud dojde k vojenskému útoku na Ukrajinu z ruského nebo běloruského území. NATO je rovněž zproštěno tohoto závazku, pokud bude liberální vnitřní ústava státu SES výrazně omezena.

11. Rusko slibuje, že nemá žádné námitky proti vstupu Ukrajiny do EU. Ukrajina může svobodně vytvořit nezbytné podmínky pro vstup do EU – a zejména do Evropského hospodářského prostoru (EHP).

12. Organizace spojených národů bude financovat ukrajinský mírový fond ve výši nejméně 500 miliard eur prostřednictvím půjček. Půjčky jsou garantovány členskými státy OSN (např. úměrně objemu jejich předválečného obchodu s Ukrajinou). Fond bude alokovat dostupné prostředky podle principů tržního hospodářství, bude působit proti korupci a zajistí rovný přístup na trh pro investory.

13. Budou použity prostředky mírového fondu • na nápravu válečných škod a hospodářskou obnovu ve válečných oblastech, • na podporu lidí, kteří utrpěli v důsledku války zvlášť vážné fyzické nebo materiální škody, • kompenzovat Ukrajině ztráty na majetku, který se stane majetkem států SES (viz bod 14), • o restrukturalizaci ukrajinského veřejného dluhu (viz bod 15).

14. Státní podniky a ložiska surovin, jejichž většina majetku se nachází ve státech SES, budou převedeny na státy SES. Ukrajina bude kompenzována z mírového fondu.

15. Veřejný dluh Ukrajiny bude restrukturalizován pomocí zdrojů z Fondu míru tak, aby platební závazky Ukrajiny ze starých dluhů byly dlouhodobě udržitelné.

16. Rusko se zavazuje vrátit všechny ukrajinské děti přivezené na ruské území jejich ukrajinským rodičům. Váleční zajatci na obou stranách jsou propuštěni a mají právo cestovat do země, kterou si zvolí.

17. Všechny ekonomické sankce a cestovní omezení uvalené po válce budou zrušeny. Obě válčící strany se zříkají jakýchkoli nároků na reparace. Uznávají klauzuli o zapomnění a tím myšlenku „benevolentního zapomnění“ jako základ svých budoucích vztahů.

18. V případě neshod týkajících se výkladu nebo dodržování této smlouvy se strany v konfliktu zavazují urovnat spor mírovou cestou některým z diplomatických prostředků vyvinutých pro tento účel podle mezinárodního práva, v případě potřeby prostřednictvím zprostředkování neutrálních třetích států. nebo orgánem Organizace spojených národů.

———————————————————————-

Komentář Petr Schnur

Tento návrh mírového plánu pro Ukrajinu (a Rusko) tří hamburských profesorů je centrálním bodem článku Alternativní mírový plán pro Ukrajinu: Racionální etika versus živé mrtvoly politické Evropy. Jeho existence svědčí o dvou věcech.

Za prvé. V Německu se ještě najdou lidé-odborníci, kteří v sobě nepotlačili mravní imperativ a i přes takřka nulové vyhlídky na aplikaci jejich plánu neváhali navrhnout schéma mírového jednání a nového státně-politického uspořádání v rusko-ukrajinském prostoru. Není třeba připomínat, že v inkviziční atmosféře protiruské, v konečném důsledku antievropské hysterie se jedná o krok občanské odvahy.

Za druhé. V nynější situaci přechodu prezidentského úřadu z Bidena na Trumpa není jasné, jaký cíl a jakou strategii aktuální Bílý dům bude sledovat. Nelze úplně vyloučit, že na konci rusko-americké šachové partie budou aplikovány alespoň některé prvky německého návrhu. Nicméně jedno je jisté: i tento plán odhaluje bez ohledu na jeho úspěch či neúspěch, nezávisle na tom, zda je realistický nebo jen produkt mravně orientované fantazie, pravou tvář, politické cíle a s nimi spojenou geostrategii transatlantických struktur Léta Páně 2025. Jde o totální obklíčení Ruské federace.

Povrchně – a částečně dozajista správně – by se dalo říct, že se nacházíme v kritické fázi úpadku euroamerické politické kultury. Při hlubším pohledu na dějiny okcidentální / západní civilizace ovšem musíme přiznat, že ona „špatná politika“ není výsledkem úpadku kultury a morálky, ale perverzní, nicméně logickou variantou sociokulturního genotypu konstituce antické a (pseudo-)křesťanské západní Evropy včetně jejího nejagresivnějšího klonu – Spojených států amerických.

Imperium Romanum vyrazilo do světa za kořistí ve jménu civilizace, středověká a novověká „křesťanská“ Evropa na americký, africký a asijský kontinent pod stejnou záminkou, krytou navíc náboženskou misí. Víme, jak úctyhodné byly počátky starého Říma, kam cesta vedla a jak to nakonec skončilo.  Rovněž je známo, kolik společného měly dobyvačné a loupežné výpravy Portugalska, Španělska, Anglie, Francie, Nizozemí a později Belgie s Kristovým poselstvím a „civilizací“: genocidu a otroctví původních obyvatel, loupež zlata a nerostného bohatství. Tyto imperiální instinkty, dnes zaopatřené starostí o lidská práva a demokracii, načas zkrocené během 1960. – 80. let existencí ani-koloniálního Hnutí nezúčastněných zemí a východního bloku, opět ožily na počátku 1990. let. „Anšlus“ střední a (jiho)východní Evropy na mocenské struktury Západu vyvrcholil jeho snahou ekonomicky, politicky a vojensky ovládnout Ukrajiny. Toto byl, je a zřejmě ještě dlouho bude duch Evropy redukované na její jedno-dimenzionální rozměr: Evropa rovná se EU rovná se NATO.

Ježíš je opět křižován, tentokrát těmi, kteří mu údajně říkali ‚Pane, Pane..“, z racionality humanismu a osvícenství zbyly jen definice v naučných slovnících. Vzhledem k návratu k tradičnímu západoevropskému imperiálnímu myšlení s pravděpodobností hraničící s jistotou, jak říkává diplomat, univerzitní docent a komentátor Jan Campbell, odmítá kolektivní Západ  připustit podobu míru, který by sloužil obyvatelům Ukrajiny i Ruska, nikoliv cílům transatlantických stratégů. Hegemonní politika založená na militaristické logice se s Evropskou unií opět zadními dvířky vrátila do Evropy; jako staronové paradigma a z něj vyplývajícím politickým narativem.

S odvoláním na pozitivní odkaz, který stavěl na pluralitě, míru a partnerském dialogu, který usiloval o rozchod s militarizmem a hegemonií, uveřejňujeme text výzvy německých kolegů k mírovému jednání. V myšlenkách na strádající Ukrajince, na mrtvé a raněné ukrajinské a ruské vojáky.

Jako akt solidarity bezmocných.

---